Co s tím?

Je zřejmé, že dnešní mládež, více než kdy předtím, je zahlcena takovým množstvím informací, že není divu její zmatenosti, chcete-li apatii a nechuti vnímat vážně cokoli.

Tato skutečnost mne přivedla k úvaze, zda možnosti informačních technologií, naopak není možné efektivně využít ve prospěch vnímání, chápání a hlavně „probuzení“ zájmu studentů o studium v daném předmětu.

Pokud začneme internetem jako nejmasovějším médiem, dostáváme se k faktu, že text jako takový stále zůstává nejširším zdrojem poznatků, chcete-li vědění, které lidstvo za svou existenci nashromáždilo. Navíc nezměrné množství vyhledávačů nám umožňuje dostat se k těmto informacím během několika sekund a je jen na nás, jak tuto neomezenou škálu nabízených informací vyhodnotíme a jakou formou je studentům předložíme.

V době, kdy si studenti musí na vlastní náklady obstarávat učebnicové texty, (všichni víme, jak to v praxi vypadá), leží veškerá odpovědnost na pedagozích, aby zúžili a pokud možno, co nejvíce zjednodušili danou problematiku tak, aby byla pro studenta zaznamenatelná do sešitu, jelikož ten se paradoxně, stává jeho jediným zdrojem pro opakování probrané látky. Představa, že si student sám doma sedne k počítači a sám bude zkoumat probranou látku z vyučovací hodiny je více než směšná. A zde se dostáváme k jádru problému.

Zúžení nezměrného a kolikrát i nesmyslného množství informací v textu a následnou selekcí jej upravit na stravitelnou mez pro pochopení toho základního.

To je úkol pro nás pedagogy, ale zároveň i pro studenty. Na interaktivní tabuli můžeme promítnout cokoli. Otázkou zůstává, co si z toho žáci odnesou, jelikož nemají šanci (jak z časových, ale i reálných důvodů), zaznamenat si promítnutý text do sešitů. A tak obyčejně vytahují mobily s předstíraným zájmem o téma a fotí a fotí, aniž by věděli co. Pochybuji, že hned po příchodu domu si data stahují do svých notebooků a vyhodnocují.

 Namítnete, že pedagog  může  promítat studentům nelegálně staženou  oskenovanou knihu, případně celou knihu převézt do textového editoru a sám provézt selekci toho zásadního tak, aby byla pro žáky pochopitelná a hlavně zaznamenatelná. A tady se dostáváme k jádru věci.

Ne pedagog, ale student bude do svého sešitu vybírat z předloženého textu to, co pochopil a co se mu zdá důležité. Můžeme to nazvat „Individuální tvorbou vlastního textu, soukromou písemnou prací, vlastními  poznámkami, nebo  toho co chápu a co si chci zapamatovat). Je totiž velká pravděpodobnost, že to co neprojde rukou, neprojde ani mozkem.

Příště Vám povím jak na to.