Čest poraženým
Nebojte se. Vysvětlím.
Karel Kryl zpíval. „…syn otce nenáviděl, bratr bratru škodil..“ Měl pravdu.
V 50-tých jistě.
V 60-tých vůbec.
V 70-tých určitě.
V 80-tých snad.
Co se ale děje dnes, nemá myslím obdoby.
Jak se ale jak zbavit, nebo jen zastrašit synka, co chce svou mámu poslat do kriminálu jen proto, že opustila komunistického policejního despotu, co měl budoucnost jasně daném režimu jasně naplánovanou? Kterému nedělalo žádný problém do kuchyně nainstaloval štěnice a celý čas mne psychicky i fyzicky týrat?
Jak se zbavit jednoho z nejbližších, co o vás ví všechno? Jak vysvětlit že povinností potomků je se o rodiče starat a ne je vydírat a okrádat?
Příběh, který pře vyprávím se mi opravdu stal. A nebude krátký. Trvá to už celých dvacet let.
Manžel jako vždycky v plné zbroji a odhodlání chytit dnes konečně lupiče a být tak ve své profesi úspěšný, vyrazil už v šest hodin ráno. Nechal jen lístek, že ho snad posílají na nějakou služebku. Neví kdy se vrátí. Zítra, pozítří? Prý zavolá. Dobrá tedy.
Mobilní telefony v 90-tých nebyly. Nezbylo než se s tím smířit.
Probouzím synka Miloně, aby byl dostatek času na snídani a celou tu ranní proceduru matek na mateřské. Školka otvírá už 6,30 a já si na 7,30 sehnala brigádu v hotelu Alexandria na snídaně. Jen na výpomoc. Na tři hodinky. Každá koruna dobrá.
Den proběhl jako každý jiný. Odpoledne vyzvedávám Milánka ze školky a přes nákup základních potravin s dobrou náladou se vracíme domů. Vše se zdá být v pořádku. Až na ten večerní telefon.
„Crrr, Crrr…“ pevná linka je jistota. Nezklamal.
„ To určitě volá táta, že dnes přijde později a že ho nikam neposílají.“ Volám na Milánka do pokojíčku.
„Haló,. Mílo jsi to ty?“ kdo jiný by mi také v osm večer volal?
„Ahoj Jani, prosím tě jdi do sklepa. Tam je ta hromádka uhlí a pod ní je aktovka. Můžeš ji přinést nahoru? Zavolám za pět minut.“ Asi nějaké tajné dokumenty říkám si. No Policie je policie. Vše musí být v utajení. To je jistá věc. Přemítám a spěchám, abych to do toho sklepa přes dvě patra za těch pět minut stihla.
Našla jsem ji. Byla to taková kožená kabela z padesátých let. Čekám na telefon.
„Crrr, Crrr,…“ bylo to až po půl hodině
„Ano zlato?“
„Máš Ji?“
„Mám.“
„Jani, otevři tu brašnu. Uvnitř je přehrávač s kazetou. Pusť si to. Bude tě to zajímat.“ Celá vystrašená, co by mne mělo zajímat, když se mne to vůbec netýká spouštím magnetofonový záznam.
„Milánku a co dnes budete dělat ve školce. Neříkala paní učitelka, že máte mít holinky, když je venku tak blátivo ….“ Nevěřím. To je záznam z minulého týdne. No to snad NE! On si nahrál, jak ráno vypravuji našeho syna do školky.
„Crrr, Crrr …“
„Halo, to jsi ty Mílo?“ kuckám v záchvatu psychosomatického kašle do aparátu
„To abys věděla, že mám vše pod kontrolou, lásko… tu, tu, tu“ Telefon mi vypadl z ruky. Civím před sebe jak postřelené zvíře nechápající co se vlastně stalo a proč? Nevěřím.
Prostě ne.
To je nějaký zlý sen. Sakra.
Dnes mi dochází, že to je asi úplně „normální“ Byli jsme tak tak vychováni. Respektive oni byli tak vychováni. Více jak polovina národa udávala, šmírovala a kradla. Celých čtyřicet let a nejhorší je na tom to, že se tato neřest se dědí. Staří kreténi z komunismu učí ty mladé.
Ne, že vyhynou. Oni si ty praktiky předávají.
„Kurva co s tím?“ (Kurva je Italsky zatáčka. Pozn. Autora)
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika HB
Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.
Milan Kalous
STOPAŘ - novodobé somráctví
Zastavit dnes stopaři je hazard se životem. Uvolňovaly se mantinely, uvolnily se i mravy. Pořád mám ale pocit, že jako řidič těm stopařům něco dlužím.
Milan Kalous
STOPAŘ - naděje i strach
V listopadu se v každém z nás probudila naděje, ale i strach. My co jsme nikdy na západě nebyli a znali ho jen z každodenních komunistických propagand jsme vedle euforie pocítili i úzkost. Obstojím? Osvědčím se? Nelžete, že ne!
Milan Kalous
STOPAŘ - listopad 1989
Nejlepší časy na stop byly, když pukaly ledy. To vám stavěli ještě než jste přišli na stanoviště. Bohatší, chudší, vzdělaní i hloupí. Všichni. Stačilo mít pod paží pár smotaných plakátů a na silnici se o vás poprali.
Milan Kalous
STOPAŘ - funebrák
Je dobře, že dnes už tolik stopařů na cestách není. Je dobře, že to studenti nemají zapotřebí a jezdí téměř zadarmo. Je ale škoda, že přijdou o ty zážitky, co jsme na stopu zažívali my. Tak třeba tenhle.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
- Počet článků 177
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1463x