Čest poraženým
Řeknu Vám, pocitově nic moc. Sedíte tam na chodbě v řadě precizně srovnaných židlí jako poškoláci, co nevypracovali domácí úkol.
„To změním.“ Říkám s odhodláním přidělené kurátorce, nebo jak se ta jejich funkce jmenuje.
„Já Vám věřím pane Inženýre.“ Reaguje sličná slečna za stolem.
Už abych byl pryč. Na chodbě potkávám Dežu, kamaráda ze školy.
„Hoj Hombre. Co tu děláš?“ haleká na mne přes celou chodbu. Blběji se zeptat nemohl.
„To samé co ty. More.“ Vtipkuji, protože vím, že on tyto nevinné narážky bere. Skloněné hlavy na židlích se náhle zvedají.
„Nemaš praci viď.“ Pookřeji, vědom si té komické situace.
„Pojd ven, něco vymyslíme.“ Rád vypadnu z té bílé budovy, které se od nepaměti říkalo Kreml.
„Hele Milo, mám kšeft.“ Otáčím oči v sloup, co to bude za romskou cipovinu.
„Ne vážně, je to čistý.“ Ubezpečuje mne s jistotou Gádži.
„Čistý Jo? Od tebe Čistý.“ Významně ho sjedu pohledem. Dělej si prdel z někoho jiného.
„Ne fakt, je to luxusně zaplacený. Jde o mytí výškových budov.“ Vysvětluje mi za svižné chůze směrem k zastávce. Zpozorním a zároveň znejistím.
„Teď před Vánocemi? V tomhle mrazu jo? Hele Dežo, jestli chceš půjčit na pivo, tak to řekni hned a nezdržuj.“ Pokračuji rychlou chůzí k čekajícímu hloučku u Tesca Chytá mne za rukáv.
„Milo, vidíš támhle toho borce s tím smetákem?“ Ukazuje kamsi nahoru.
Zvedám pomalu hlavu k obloze a zase k zemi. Malý chlap balancuje s patnácti metrovou trubkou plnou vody mezi davem čekající na autobus a šmrdlá zeď obchoďáku. Podívám tázavě zpátky na Dežu.
„Tak to je moje firma.“ poplácám ho po ramenou.
„Tak si to užij.“ Podupávám v rozbředlém slaném sněhu, abych zahřál mrznoucí palce u nohou.
„Milo, je za to dvacet tisíc a zítra večer jsme hotoví. Jdeme napůl. Ty víš, že já si na podrazy nehraji.“
Nikdy jsem jim nevěřil. Jsou už prostě takový. Je ale pravdou, že Deža byl vždycky trochu jiný. Nevím o jediném podrazu co by za studií spáchal. Částka, kterou právě vyslovil byla teď před vánocemi opravdu zajímavá. Nahlodávají mne pochyby a nutkání hned nezdrhnout.
„Vždyť tím stokilovým smetákem pozabíjím polovinu těch lidí tady na zastávce, až mi to spadne.“
„Neboj, to chce grif. Mám ještě jednu mašinu támhle v zadu. Tam to natrénujeme.“ Říká jako bychom si už plácli a táhne mne k parkovišti. Fakt jo. Z dodávky vysouvá další obludárium na mytí výškových budov a já už vím, že necuknu. Se zručností mechanika v BMW sešroubovává jednu dvoumetrovou trubku ke druhé a pomalu vysouvá tohle neuvěřitelné monstrum až ke střeše Tecsa. Cca 30m. Zírám, že to nemůže být zase tak těžké. Když je smeták stabilizován v té šílené poloze.
„Milo, podrž to. Já pustím vodu.“ Odběhne v zápalu směrem po hadici do interiéru. A pak to začne. Tanec. Patnácti metrový smeták plný vody mi vibruje v rukou, odskakuje od skel a stává se zcela neovladatelným.
„Drž to Milo!“slyším Dežu vybíhajícího ze strojovny obchodního domu. Pozdě.
Sto kilové monstrum se kácí mezi auta a páchá zaslouženou škodu. Sice poražený, ale zdravý, opouštím toto krátkodobé pracoviště a mizím v davu. Blb jeden. Proklínám sám sebe i toho idiota. Určitě není ani pojištěný.
A tak vím, že člověk nemá za každou cenu reagovat na první výzvu.
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika HB
Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.
Milan Kalous
STOPAŘ - novodobé somráctví
Zastavit dnes stopaři je hazard se životem. Uvolňovaly se mantinely, uvolnily se i mravy. Pořád mám ale pocit, že jako řidič těm stopařům něco dlužím.
Milan Kalous
STOPAŘ - naděje i strach
V listopadu se v každém z nás probudila naděje, ale i strach. My co jsme nikdy na západě nebyli a znali ho jen z každodenních komunistických propagand jsme vedle euforie pocítili i úzkost. Obstojím? Osvědčím se? Nelžete, že ne!
Milan Kalous
STOPAŘ - listopad 1989
Nejlepší časy na stop byly, když pukaly ledy. To vám stavěli ještě než jste přišli na stanoviště. Bohatší, chudší, vzdělaní i hloupí. Všichni. Stačilo mít pod paží pár smotaných plakátů a na silnici se o vás poprali.
Milan Kalous
STOPAŘ - funebrák
Je dobře, že dnes už tolik stopařů na cestách není. Je dobře, že to studenti nemají zapotřebí a jezdí téměř zadarmo. Je ale škoda, že přijdou o ty zážitky, co jsme na stopu zažívali my. Tak třeba tenhle.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Americký podmořský dron inspirovaný rejnokem už není jen vize, prošel testy
Americká společnost Northrop Grumman dokončila testy podvodního plavidla bez posádky (UUV) s...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Jako v komunistickém Československu. Britský novinář obviňuje vlast z cenzury
Velká Británie má problémy se svobodou slova, lidé se bojí říkat nahlas názory o kontroverzních...
Škodlivé ruské aktivity mimo jiné v Česku nás znepokojují, uvedlo NATO
Severoatlantickou alianci znepokojují nedávné škodlivé aktivity na území členských států bloku,...
Prodej bytu 2+1 v Kozlově
Kozlov, okres Žďár nad Sázavou
2 800 000 Kč
- Počet článků 177
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1463x