Kdo se bojí Panny Marie? (publikováno v: Lidové noviny 16.5.2012)
Mariánský sloup ze Staroměstského náměstí, jehož uvažovaná obnova Zacpala tak irituje, byl postaven po skončení Třicetileté války. Podnět k jeho vztyčení dal skutečně císař Ferdinand III., jenž byl legitimním vládcem v českých zemích. Na vrchol sloupu instalovali sochu Panny Marie, matky Krista. Téma nebylo zvoleno jen proto, že je bytostně „katolické“, ale možná i proto, že mohlo sjednocovat křesťany různých směrů. Velká část Pražanů a Čechů se před Bílou horou hlásila k tradičnímu utrakvismu, tedy umírněné verzi „husitství“, která Pannu Marii uctívala podobně jako katolíci. Řada utrakvistů ostatně našla cestu zpět do katolické církve dávno před Bílou horou. Je dobré poznamenat, že Pannu Marii jako symbol oddané víry dodnes chová v úctě nejen nemálo „protestantů“, ale dokonce i muslimové. Mariánskou úctu bral ve 20. století velmi vážně i vzdělaný gnostik Carl Gustav Jung. Obnovení mariánského pomníku by nesjpíš nevadilo ani velkorysému „protestantovi“, ani zbožnému muslimovi, ani gnostikovi jungiánského ražení, vážně uvažujícímu o duchovním základu bytí.
Obnovení mariánského sloupu nemůže vadit nikomu, kdo chápe, že jde o památku, tedy o hodnotu, která má smysl do jisté míry nezávisle na době, kdy vznikla. Mariánský sloup byl především vynikajícím sochařským dílem. Nebyl jen psaným pamfletem či ideovou proklamací, ale konkrétním objektem, vytvořeným pro konkrétní urbanistickou situaci. Jeho destrukce postihla doslova každého, kdo Prahou prochází třeba jen jako návštěvník, protože Staroměstské náměstí je bez něj prostě chudší. A to bez ohledu na to, zda v Panně Marii budeme spatřovat Matku Boží či symbol věčného ženství.
Mariánský sloup měl samozřejmě smysl i jako svědectví, že naše minulost byla taková, jaká byla. Tedy komplikovaná, často ambivalentní, často krvavá a málokdy čistá a spravedlivá. Minulost nelze účelově přikrašlovat ani malovat na černo. Snad jí lze rozumět, často s obtížemi, ale k takovému porozumění je vždycky třeba velké pokory a snahy o skutečné poznání. Kdybychom přistoupili na to, že zničení Mariánského sloupu bylo oprávněné a tudíž nevratné, znamenalo by to vlastně souhlasit se zničením jakékoli sakrální či světské památky, vytvořené před rokem 1918. U všech památek by totiž bylo možné tvrdit, že tento konkrétní kostel či zámek byly výsledkem vykořisťování a „habsburské poroby“. A nejen to. Uvědomme si, po kom bylo pojmenováno Rudolfinum nebo kdo přispíval na výstavbu Národního divadla či na dostavbu Svatovítské katedrály. Zřejmě i tyto památky by se vyplatilo strhnout. Naskýtá se samozřejmě otázka, proč nakonec nepovažovat za vykořisťovatelskou i první republiku. I tehdy se přece střílelo do dělníků, byla vysoká nezaměstnanost, bída a velké podniky často vlastnil cizí kapitál. Proč tedy obnovovat pomníky TGM, jako se namnoze dělo po roce 1989? Nebylo by lepší jít a strhnout Masarykovu sochu na Hradčanském náměstí, která mimochodem po výtvarné stránce Mariánskému sloupu nesahá ani po kotníky?
O významu Habsburské říše pro středoevropské dějiny dnes nepochybuje snad nikdo. Nemá smysl srovnávat ji se zeměmi jako Holandsko či Anglie; právě tak bychom ji mohli srovnávat se zeměmi jako Černá Hora nebo Etiopie. V posledních desítkách let před první světovou válkou bylo Rakousko-Uhersko jednou z nejsvobodnějších a nejdynamičtějších zemí na světě. Jeho rozklad měl přímý vliv na vznik totalitních režimů 20. století a rozpoutání druhé světové války. František Josef jistě dělal chyby. Ta poslední z nich stála milióny lidských životů. Budoucí historikové ukážou, zda přesto nebyl větší postavou, než řada demokraticky či „demokraticky“ volených politiků. Obávám se, že hrůza, kterou Mariánský sloup vzbuzuje u některých demokratů, je dána právě podvědomým tušením, že starý režim zdaleka nebyl tak špatný, jak jsme se to naučili ve škole a jak to vyhovuje našemu pohodlnému obrazu tohoto světa.
Mluvit o porobě v souvislosti s Habsburky je ahistorické. Skutečná poroba spočívá v něčem jiném. Naše předsudky a neschopnost se s nimi vyrovnat – to je skutečné nevolnictví. Naše neochota přijmout dějiny a skutečnost v jejich složitosti a rozpornosti – to je ta opravdová poroba. Dokud se neosvobodíme od polopravd a ideologických klišé, nebudeme svobodní.
Kalinapavel Kalina
Křesťanství není (jen) pro chudý
Je zajímavé sledovat, jak se různé aspekty našich dějin znovu a znovu stávají tématem aktualizujících diskusí. Potíž není jen v tom, že tyto diskuse většinou ovládnou aktivisté, kteří používají dějiny jako jakési jeviště pro předvádění svých politických ambicí. Problém je také v tom, že do pohledu na dějiny vždy podvědomě promítáme naše vlastní představy o světě.
Kalinapavel Kalina
Respektovřesky
Pondělní číslo týdeníku Respekt přineslo třístránkový článek o posledním filmu Zdeňka Trošky. Jeho obsah si každý může dopředu představit, takže jej vlastně vůbec není třeba číst – podobně jako pro řadu lidí není třeba chodit na Troškovy filmy a není nutné o nich psát. U podobných článků je předem jasné, že jejich cílem je nejen utvrdit čtenáře v jeho estetických preferencích, ale přidat k tomu i trochu politické agitace. Všichni přece tušíme, koho volili ti hloupí Troškovi diváci, a i když autor to takhle otevřeně neříká, hlubokomyslná úvaha na téma prezidentských voleb nás na konci jeho článku nemine.
Kalinapavel Kalina
Český komplex
Zpěněné vášně před druhým kolem prezidentské volby by neměly zastřít, že otázky, které dnes řešíme, kotví hluboko v naší kolektivní paměti a minulosti. Nejen roku 1948, už v roce 1918 došlo v naší zemi ke skutečné revoluci. Životní zkušenost několika generací byla naráz znevážena. Za hrdiny tehdy nebyli prohlášeni ti, kdo ve válce v dobré víře bojovali na straně Rakouska-Uherska, ale ti, kdo se na základě svého přesvědčení přidali k jeho nepřátelům. Předlitavská část někdejšího Rakouska-Uherska byla prohlášena za nedemokratickou, zatímco nový stát byl chápán jako naplnění údajných odvěkých tužeb nově vytvořeného „národa československého“.
Kalinapavel Kalina
Věrozvěsti bez svatozáře
Málokterá zpráva ohromí tak nevídanou dávkou absurdity, jako oznámení o tom, že Evropská komise a „některé evropské státy“ zatrhly Slovensku ražbu mince s obrazem Cyrila a Metoděje, kteří třímají kříž a kolem hlav mají svatozář. Pokud nejde o kachnu, pak nelze než konstatovat, že Evropská komise dělá velkou chybu. Ne z nějakých ideových důvodů, ale prostě proto, že začíná lidem brát kyslík přesně tak, jak to dělali komunistické diktatury sovětského bloku. Špatnou zprávou je, že sovětský blok to vydržel dělat desítky let.
Kalinapavel Kalina
Bruselovy nové šaty
Před mnoha lety žil jeden císař. Nosil tuze rád krásné šaty a vydával všechny své peníze na to, aby byl hezky vyšňořen. Nestaral se o své vojáky a o svůj lid, nestaral se o divadlo ani o hony, staral se jenom o to, aby se mohl často ukázat v nových šatech. Jmenoval se císař Brusel.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Estonsku roste sebevědomí. Hovoří o blokádě proti Rusku v Baltském moři
Sledujeme online Velitel estonské armády Martin Herem navrhuje spojencům se připravit na možnou blokádu ruských...
Po Kallasové přišla řada na Zelenského, Rusko na něj vydalo zatykač
Ruské úřady zahájily trestní řízení proti ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému a...
Sadiq Khan: první muslim jako starosta Londýna a první, kdo jím je už potřetí
Starostou Londýna byl znovuzvolen labourista Sadiq Khan. Mandát obhájil potřetí v řadě, což se...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1361x