Templářské blábolení

Je výročí vydání papežské buly Pastoralis Praeeminentiae, kde Klement V. pod vlivem francouzského krále Filipa zvaného Sličný nařídil v roce 1307 zatčení templářů a zabavení jejich majetku. A mně nezbývá než se krátce vyjádřit k současnému módnímu trendu, který se templáři zaštítil.

Nebohý řád Chudých rytířů Kristových! Stal se nejen jednou z obětí průmyslu masové historie jako Jindřich VII., královna Alžběta nebo u nás Karel IV., ale dokonce i extrémnějších kruhů „ezoterických“ a „magických“. Vsadím se, že i k dnešnímu výročí vyšlo po světě několik stovek nových knih s názvem jako „Tajemný řád templářů“ nebo „Záhada templářského obcování s asasíny“. Templáře tato kletba postihla mocněji než jakoukoli jinou středověkou instituci; vznikají o nich počítačové hry, vystupují ve všech filmech o středověku (jako padouši i hrdinové), zautomatizovaní spisovatelé a „historici“ píšou statisíce stran. A těch konspiračních teorií, které kolem řádu vzniklo!

Připomenu jen ty nejznámější a zároveň nejvtipnější – templáři jsou potomky pohanských kultů, uchovávají tajemství Maří Magdaleny jako manželky Ježíše Krista a chrání jejich potomky, jsou předchůdci zednářů, stojí za světovým spiknutím... Nemá ani cenu to rozebírat. Už jen slovo „templář“ je pro oči historikovy v knihkupectví důvodem odvrátit zrak; knihkupci ostatně mají roztomilý zvyk zařazovat spekulativní nesmysly pod hlavičku „Historie“.

Je proto těžké najít práce, které templáře berou trochu seriózně. Mohu doporučit třeba knihu Noví rytíři od známého historika Malcolma Barbera, která sice nepřináší žádná šokující odhalení, ale zato zajímavý vhled do nitra řádu, jeho pravidel i historie. Od stejného autora pochází také Proces s templáři, jenž se nesnaží ohromit, jen prostě informovat o procesu tak, jak ho můžeme vysledovat z historických pramenů. Z dalších kvalitních autorů mohu zmínit historiky Fraleovou nebo Reada.

Proč to píšu? Protože je mi smutno, když mediální obraz zcela zastíní vážnou diskuzi a práci nad tak zajímavým a objemným tématem, jako je historie templářského řádu. A zároveň snad naivně doufám, že za pár let se mediální oblak nad templáři rozptýlí a historici zas budou moci normálně pracovat.

I když se obávám, že v takovém případě obklopí někoho jiného. Například konkurenční johanity a lazariány; zvlášť druhý zmíněný řád by byl přece tak vděčným tématem. No řekněte sami, copak nejsou malomocní rytíři dostatečně tajemní?

P.S.: Pokud tento příspěvek čte některý zautomatizovaný spisovatel, ať prosím nechá lazariány na pokoji a věnuje se radši dalšímu upírskému románu pro dospívající dívky.

Zajímá vás historie? Sledujte další zajímavosti o středověku na mých oficiálních facebookových stránkách.