Dnešní „Středověké perličky“ se budou zabývat dávným obviněním Židů z rituálních vražd. Při pročítání Peterboroughské kroniky jsem totiž narazil na nejstarší známý příklad tohoto aktu v případě Williama z Norwiche, který je zde datován k roku 1137 (jiné zdroje uvádí 1144).
O konkrétním případu k vám může promluvit sama kronika v mém překladu:
Nyní si přejeme sdělit vám část toho, co se stalo za vlády krále Štěpána. Toho času Židé z města Norwich získali před Velikonoci křesťanské dítě a trýznili jej všemi strašlivými mukami, jimiž týrali našeho pána Ježíše Krista a na Velký pátek jej pro lásku našeho pána pověsili na kříž, aby ho posléze pohřbili; domnívali se totiž, že se to podaří utajit. Avšak náš pán dokázal, že je to svatý mučedník, neboť jej mniši našli a pohřbili se všemi poctami v klášterní kapli. A skrze našeho pána koná uchvacující a četné zázraky. Nese jméno svatý William.
Peterboroughská kronika obsahuje pravděpodobně nejstarší záznam o tomto incidentu, a tak i nejstarší středověkou zmínku o rituální vraždě. Tato pověra, samozřejmě nikdy neprokázaná, se uchytila a v dalších staletích se stala nedílnou součástí obrazu Židů u většinové společnosti. Klíčovou otázkou však zůstává, v čem spočíval její původ a proč se objevila právě tady.
Nejprve je třeba zmínit, co v této zmínce není. Neobsahuje totiž pozdější obvinění z využití křesťanské krve, jména a postavení údajných viníků ani zprávu o jakémkoli odvetném pronásledování. Přitom pogromy nebyly středověkému křesťanovi neznámé a především v souvislosti s křížovými výpravami jich přibývalo. K útokům na židovské obyvatelstvo v souvislosti s tímto případem došlo až výrazně později, kdy se zpráva o Williamově smrti masově rozšířila.
Je proto docela možné, že zmínka nebyla namířena výhradně vůči Židům, ale že byli pouze využiti autorem kroniky k jiným účelům. Nabízí se jich hned několik, zmiňme však dva dle mého názoru nejdůležitější: Zaprvé, jako nástroj kritiky období vlády krále Štěpána, jež autor považuje za obzvlášť zavrženíhodné (mj. kvůli sporům s jeho opatstvím). Zadruhé, jako nástroj při budování mučednické legendy lokálního světce, jenž svojí smrtí dokonale přesně napodobil smrt Ježíše Krista. Židé by v takovém případě byli svým způsobem nezbytnou „proprietou“, neboť podle středověkého vnímání nesli zodpovědnost za Ježíšovu smrt.
Jako velmi nepopulární skupina v rámci středověké společnosti se Židé ostatně k takovým účelům a obviněním přímo nabízeli. Autor ani nemohl tušit, k čemu jeho zmínka povede v budoucnosti. Ale z možná docela rozdílných důvodů stála na počátku legendy, které někteří lidé věří až do dnešních dnů.
Další zajímavosti (nejen) o středověku a mých historických románech najdete na oficiální facebookové stránce i na autorském webu.
