Mlčenlivé věže: Smrt po íránsku
Pohřební mohyly zoroastriánů, o kterých bude řeč, se běžně nazývají jako „věže mlčení“. Tento název zřejmě pochází od britského koloniálního překladatele z 19. století, který se poprvé setkal se zoroastriánskou komunitou v Indii. Přestože název neodpovídá významem perskému ekvivalentu, je víc než výstižný.
Stručná historie
Tento způsob pohřbívání poprvé zaznamenal už Hérodotos ve svých Dějinách a od té doby pro něj existuje celá řada důkazů. Ve staré Persii se jím prý měli zabývat mágové; ti mágové, kteří za hranicemi vzbuzovali směs strachu a obdivu ke svým schopnostem (tzv. Tři králové byli podle jedné verze právě perskými mágy). Po arabské invazi a ovládnutí Persie muslimskými nájezdníky si tento zvyk uchovaly pouze roztroušené komunity starého náboženství, které se muslimové dlouhodobě pokoušeli – a pokoušejí – asimilovat.
Starodávná věž mlčení u íránského města Jazd
Nátlak pomocí neúnosných daní a občasných pogromů přiměl v 9. století podle legendy po „Dvou stoletích mlčení“ část perských zoroastriánů, aby utekli do Indie, kde jejich náboženství nepotlačovali. Tito tzv. Pársové sebou přinesli kromě víry i tradici pohřbů ve věžích mlčení. Zatímco v dnešním Íránu tento způsob pohřbu definitivně zakázali v 70. letech, mj. po neustávajících útocích místních muslimů,, v Indii ho Pársové praktikují dodnes. Ale jak vlastně probíhá? A proč se k němu přistupuje?
Rituál
Základem rituálu je víra zoroastriánů ve tři nejsvětější živly: vzduch, oheň a zemi. Peršané se domnívali, že po smrti vstupuje do těla zlý démon Nasu a znečišťuje svou přítomností lidské ostatky. Ty jsou proto jedovaté a nesmějí být pohřbeny do hlíny ani spáleny, neboť v prvním případě by otrávily zemi, ve druhém pak samotný oheň. Proto vznikla věž mlčení.
Uvnitř věže mlčení
Jedná se o kruhovou stavbu postavenou nejčastěji na pahorku vzdáleném daleko od lidských obydlí a zdrojů pitné vody. Na střechu takového objektu přináší vybraní členové komunity těla vysvlečená donaha, aby je položili do jednoho ze tří kruhů – vnější patří mužům, prostřední ženám a vnitřní dětem. Těla mrtvých zůstanou vystavena divoké zvěři, nejčastěji supům; pro zoroastriány je to poslední akt dobročinnosti, kdy doslova rozdají sami sebe ostatním. Když uložené tělo zbaví masa zvířata a slunce kosti vysuší doběla, členové komunity je přenesou do kruhové „studny“ uprostřed, tzv. kostnice, postavené z pískovcového kamene. Zde se dokonale rozpadnou, zbyde pouze prach. V případě některých mocných vládců dávné Persie bývaly kosti místo toho přenášeny v drahých schránách do velkolepých hrobů, ale po příchodu muslimů mají už dlouhá staletí své místo všichni bez rozdílu postavení uprostřed věže.
Nahoře: Hrobka nejstarších perských králů
Níže: Nádherně zdobená schrána k ukládání královských ostatků
Současnost
Jak již bylo řečeno výše, poslední fungující věže mlčení dnes můžeme najít pouze v Indii na Malabarském vršku u Bombaje, v centru párské komunity. V Íránu zoroastriáni museli přejít na kremaci nebo dokonce pohřbívají do země, i když stále žijí někteří z těch, jež v 70. letech nesli poslední tělo na vrchol věže.
Také indické věže bývaly umístěny daleko od lidských osídlení. Ale s rapidním růstem počtu obyvatel se lidská sídla stále více rozšiřovala a věže budily směs pohoršení a fascinace; ať už u britských kolonialistů nebo hinduistů a muslimů. Pársové kolem nich proto začali stavět rozsáhlé zahrady. Kvůli ubývající populaci supů dokonce přišli s vlastním chovem ptáků-mrchožroutů a k rychlejšímu zbavení těla masa vymysleli také metodu pomocí solárních panelů. Věže mlčení tedy plní svůj účel dál.
Vstup do zahrady obklopující bombajskou věž
Avšak komunita Pársů se každým rokem zmenšuje kvůli nízké porodnosti a jejich specifičnost se vytrácí. Mnozí i zde volají po konci tradice a přechodu na „normálnější“ způsob. Původní rituálně-hygienické důvody ostatně zmizely. Persie se rozkládala na dlouhých pásech nehostinného území a hřbitovy mohly zabírat cennou půdu využitelnou k hospodářství. Na takových místech jsou navíc vodní zdroje obzvláště zranitelné, mrtvá těla je skutečně mohla kontaminovat, i kdyby ne vinou zlovolného démona. Tento způsob pohřbívání mohl obojímu zabránit.
Je jen malá naděje, že věže mlčení vydrží sloužit jako místo posledního odpočinku i do konce tohoto století. Vytratí se jako další kousek ztrácející se rozmanitosti různých kultur. A zůstane pouze turistická atrakce.
P.S.: Příště se budu zabývat neméně zajímavými a trochu podobnými „nebeskými pohřby“ Tibeťanů. Jejich osud bude ostatně podobný: zapomnění.
Pokud vás zajímá historie, cestování a literatura, staňte se fanoušky na mé oficiální facebookové stránce. Navštivte také autorský web.
VAROVÁNÍ: Následující fotografie z interiéru věže níže jsou velmi naturalistické a mohou způsobit nevolnost
František Kalenda
Smrtonosné cestování
Cestování nepřináší jen krásné fotky, odpočinek a radostné zážitky. Vzhledem k událostem na mé poslední výpravě jsem se rozhodl, že sestavím malou sbírku toho, co se může stát i vám. Nebo spíš nemusí. Na základě vlastních zkušeností.
František Kalenda
(A)historičtí vikingové
Několik hodin před uvedením druhé epizody jsem se rozhodl s vámi podělit o dojmy z pilotního dílu nového seriálu ze středověku VIKINGS.
František Kalenda
Když Turci šířili v Evropě mír
Recenze nejdražšího tureckého filmu v historii,Fetih 1453, z roku 2012. Jak se turečtí filmaři zhostili období dobytí Konstantinopole? A proč film odhaluje tureckou společnost a politiku jinak, než by si asi sám přál?
František Kalenda
Porto očima spisovatele: Fotoreport
Sérii článků o Portugalsku začínám vlastními fotoreporty z míst, které mě nejvíce inspirovaly. Další fotografie najdete na mé oficiální facebookové stránce. Brzy čekejte podrobnější články k jednotlivým místům.
František Kalenda
Středověcí tyrani: Raynald ze Châtillonu
Příběh rytíře a posléze mocného křižáckého šlechtice Raynalda ze Châtillonu patří mezi děsivé případy toho, kam až může zajít osobní chamtivost a ctižádost. A také toho, jaké příležitosti se nabízely ve středověku – a nabízejí se dodnes – nekompromisním a bezskrupulózním lidem bez ohledu na jejich původ.
Další články autora |
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať
Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...
Při bouřce rozhodují o životě vteřiny. Expert popisuje, jak se chránit
O víkendu skončila po zásahu bleskem v nemocnici dvacítka lidí. Jak se chovat za bouřky, ve městě i...
KOMENTÁŘ: Kovačič spáchal na Markíze profesní sebevraždu, PPF to dobře ví
Když moderátor pořadu televize Markíza Michal Kovačič 26. května na konci pořadu Na tělo...
Slovák sloužil v ruské armádě, zajali ho na Ukrajině. Zpět do Ruska netouží
Na Ukrajině zadrželi slovenského občana, který údajně sloužil na straně Rusů a vzdal se ukrajinským...
Zelenskému se hroutí mírový summit. Spojenectví s USA dostává trhliny
Nedorazí ani Číňané, ani Saúdové. Z očekávaného mírového summitu ve Švýcarsku se omluvilo několik...
Jak hodnotíme obilné kaše GERBER Grain&Grow?
Výživné kaše GERBER Grain&Grow přináší to nejlepší ze světa obilovin. Potěší všechna malá bříška a především uspokojí potřeby děťátka v klíčovém...
- Počet článků 64
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1689x
Autor historické detektivky DESPOTA (knižně 2011, můžete zdarma stáhnout na www.despota.info), historického románu ORDÁL (vydal Vyšehrad, X/2012 - vice informací o knize najdete na stránkách www.ordal.cz) a pohádky na pokračování pro zlobivé děti KOCOUR, PES A SIROTEK (na stránkách autora) včetně rozhlasové verze v mp3).