Lidé přestávají číst... No a co?

Děti čtou stále méně. To je tragédie. Dospělí už nečtou skoro vůbec. Zkáza národa, tvrdí experti z pedagogických ústavů. Návrat k normalitě, říkám já.

Ani tento prezident četbě příliš neholdoval.http://www.freakingnews.com

Hádám, že bych měl jako spisovatel lamentovat. Žehrat s ostatními intelektuály, umělci a tak vůbec odborníky na obecné blaho, žehrat na hrozivý vývoj našeho světa. Mladí lidé usedají k počítačům a pouštějí si „pohyblivé obrázky“ (rozuměj hry), místo aby si vzali nějakou tu poctivou knížku. „To za nás nebylo,“ řekl by – a říká – pedagog. A nemýlí se; za jeho mladých let skutečně nebyl internet. A před tím se jezdilo drožkou na trh.

Současný vývoj spěje k jedinému; k přirozenému stavu literatury. Literatury na okraji většiny společnosti. Římskou říši považujeme za kolébku kultury a vzdělání. Schválně - kdo z vás ví, kolik procent lidí v ní umělo číst a psát? Deset procent? To je horní odhad, spíše procenta dvě. A kolik z nich četlo literaturu, která se nám jako klasická zachovala k obdivu do dnešních dnů? I takoví úředníci, kteří měli k této vzácné schopnosti přístup, se pročetli účetními spisy a pak šli shlédnout nějakou krvavou podívanou do Cirku; antického předobrazu dnešní televize nebo akčních her.

Ve středověku to nebylo o nic lepší. Exploze čtení přišla s knihtiskem. Co následovalo? Je poučné pročítat seznamy knih pálených Koniášem. S výjimkou bible kralické a pár reformačních autorů samý škvár. To, co přišlo s 19. stoletím –  masové rozšíření množství čtenářů –  představuje druhou historickou anomálii. Číst se postupně naučili prakticky všichni, ale charakter člověka se nezměnil. Jen se posunul. Vzdělaný a inteligentní jedinec četl a psal hodnotné knihy. A obyčejný člověk? Ten obyčejný člověk četl – a musel také psát – mainstream.

Co jiného vyvolala exploze počtu čtenářů a spisovatelů (často spíš pisatelů), než zavlečení „cirkusové“ (rozuměj od již zmíněného Cirku) kvality do literatury? To neznamená, že je nutně špatná. Je jiná. Zato se v ničem neliší od tolik nenáviděné televize nebo počítačových her. Slouží výhradně k zábavě.

Pokud se masově přestává číst, můžeme být rádi. Z literatury ustoupí aspoň trocha (pod)průměrnosti, kterou do ní tito přechodní čtenáři přinesli.