Čekám slunečné dny, i když je řádně zamračeno

Období okolo Silvestra jsem nikdy neměl a nemám moc rád. Vždycky jsem preferoval veselení spontánní, nikoliv plánové. S přibývajícím věkem se u mě tento postoj posunul. Na nucené veselí rezignuji a spíš jenom jsem. A jde to.

Poslední dny, či dokonce hodiny roku si obvykle schraňujeme pro sebe, snad mimo ty, kteří tuto dobu stráví v zaměstnání. Nadcházející Silvestr a Nový rok tak prožije každý z nás různě. Nabízí se  sport, opíjení, návštěvy, klid domova a co já vím ještě. Předěl starého a nového roku, i když to tak na první pohled vypadá, není jenom výměna kalendáře na stěně. Když nic jiného, krátce po této obměně se začnou prodlužovat dny a sama příroda nás začne vybízet k nové práci. Například i z těchto důvodů nyní bilancujeme a uvažujeme o budoucnosti.

Z hlediska názorových střetů přes nejrůznější štěpné linie vládne klid zbraní a nic na tom nemění ani moje domněnka, že je to klid předstíraný. Dokonce ani TV Barrandov v těchto dnech nepředvádí svoji vytříbenou publicistiku. Snad abych to vakuum vyplnil, chtěl bych především ty, jimž jde o celistvost vlastního pohledu na realitu, upozornit na velmi  zajímavé povídání (odkaz). Věřím, že ani pro ty, kteří příslušnou televizní stanici - TV Seznam - považují za prodejné špindíry, nebude těch 26 minut ztráta času.

I když slova divadelníka Jana Hrušínského explicitně povzbudivá nejsou, já někde pod nimi cítím naději. Je to pocit, který se těžko popisuje, tak to zkusím jinak. V roce 1977 mi bylo méně než 15 roků. Před domem jsem si 1.1. po ránu připínal lankovým vázáním dřevěné lyže. Z domu vyběhl otec a říkal něco o borcích, kteří něco dostali do celého světa. Byla to Charta. A u nás na zapadlém venkově to byla pecka ze slunečně čistého nebe, meteorologicky vzato. Vzato jinak, bylo řádně zataženo.

Pro případ, že letos už jiný blog nenapíšu, přeji všem, aby našli odhodlání odhalit jevy pro život skutečně nebezpečné a aby v sobě našli odvahu a sílu čelit skutečně významným výzvám.

Za sebe řeknu jen tolik, že mám svědění pod kůží v očekávání, že se mraky protrhnou a postupně začne úřadovat sluníčko.