Schwarzenberg učil Ukrajince, jak mají žít, teď naučí oni nás

Všichni jistě v poslední době postřehli, že se na Ukrajině vede spor o tom, jakým směrem se země vydá v budoucnosti. Zda zvolí směr k Rusku, který podporuje nynější ukrajinská vláda, nebo zdali se přikloní ke vstupu do Evropské Unie, kterou tak vehementně prosazuje opozice. Na Ukrajinu vyrazil i předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Karel Schwarzenberg, aby vyslovil podporu protivládním a proevropským demonstrantům.

Opomněl však zmínit, že prezentuje svůj osobní názor, nikoliv názor předsedy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny České Republiky, tedy postoj českého státu. A toto osobní PR knížete se bohužel českému hospodářství poněkud prodraží.

Ukrajina představuje velký exportní trh pro český průmysl a znamená tedy pro naší zemi tisíce pracovních míst. Karel Schwarzenberg byl příliš dlouho ministrem zahraničních věcí na to, aby si neuvědomoval, že čím dál na východ, tím více zakázky závisí na politice. To, že na Ukrajině dnes vítězí „proruská“ vláda, znamená, že Karlova řeč pro nás bude znamenat méně ukrajinských zakázek.

A já se ptám. Za prvé, jakým právem se vměšujeme do svobodné volby Ukrajinců? Sotva by se nám líbilo, kdyby se některé z našich protivládních demonstrací účastnil předseda zahraničního výboru ukrajinského parlamentu a domlouval nám, že se máme sebrat a přiklonit se zpět na východ. Za druhé, co mohl projev Karla Schwarzenberga změnit či ovlivnit, opomineme-li jeho vlastní renomé? A konečně za třetí, kdo tuhle finální škodu pro Českou Republiku zaplatí? Kdo vysvětlí těm stovkám průmyslových dělníků, že přišli o práci a prostředky pro obživu rodiny jen pro to, aby proplatili politické PR jakéhosi českého politika? Provládním ukrajinským úředníkům a velkopodnikatelům už nic nevysvětlíme, „Češi podpořili naše politické soupeře, budiž, přihrajeme tu zakázku Slovákům, ti se do našich věcí nemíchali“.

Karel Schwarzenberg neměl ke svému vystoupení žádný mandát. To je jako kdybych se já, David Kádner, předseda sněmovního výboru pro obranu, z ničeho nic sebral a jel se pobavit s čínskými vojáky. To by byly čínské znaky v titulcích: „ČR se odklání od NATO“ a moje fotka na pozadí čínských tanků. No prostě naprostý nesmysl  a chaos. Nikoho venku přece nezajímají naše drobné rozepře a politikaření, jsem-li prezident, ministr zahraničí či předseda sněmovního výboru, musím nejdříve myslet a pak teprve někam jezdit. Protože až něco navštívím či vyslovím, všichni v hostitelské zemi to budou brát jako pozici celé České republiky!

My jsme přeci nezískali poslanecké mandáty pro to, abychom je zneužívali k budování svého osobního PR a renomé. Občané nás naopak volili pro to, abychom přísně dbali na dodržování jejich zájmů. A já tvrdím, že zájmem České Republiky v zahraniční politice nemá být jakási pofiderní představa o tom, že budeme učit jiné národy, jak mají správně žít.  Já tvrdím, že účelem politiky má být to, aby naši lidé v naší zemi žili dobře. A chce-li tomu pan Schwarzenberg dopomoci, dovolím si mu doporučit, aby namísto politikaření navštěvoval, s mandátem Poslanecké Sněmovny, mezinárodní investiční fóra a nabádal západní i východní mocnosti k tomu, aby více investovali do naší země a více odebírali naše výrobky a služby. Začne-li takto dohánět své resty z dob řízení Ministerstva zahraničních věcí, budu prvním, kdo mu začne tleskat.