Bylo to snad jedno z nejtěžších rozhodnutí mého života, ale stalo se. Prodala jsem dům, který jsem zdědila po rodičích a kde jsem prožila většinu svého dosavadního života.
Je to dům s velikou zahradou, který má základy z přelomu dvacátého století a je na krásném místě na okraji velkého města, s nádherným rozhledem na dvoje pohoří, řeku, hrad a na celé město, s dohledností cca 60 km. Pohnutky, které mě k tomu vedly, jsou na jiný, samostatný, blog, teď jen popíšu, co následovalo poté.
Když se prodej realizoval, začali se mě lidé okolo ptát, zda už jsem dostala peníze. Ani nevím kolikrát jsem opakovala, že peníze dostanu až po zápisu na katastru. Dobře, tak to jsem ještě považovala za běžný dotaz. Na dotazy typu co s penězi budu dělat, jsem odpovídala, že uvidím. Tohle ostatně považuji za velice privátní záležitost. Pak peníze dorazily na účet a ozvala se banka. Pozvali si mě na schůzku s bankovním poradcem. Považuji za dobré být ve styku s vlastní bankou, také jsem byla zvědavá, co mi nabídnou, tak jsem tam zašla. Musím říct, že jsem pyšná na svou banku. Poradkyně byla velmi dobrá, profesionální a své nabídky přednesla decentně a smysluplně. Důchodové spoření, stavební spoření, investiční fondy, akcie. Hlavně prý nenechávat peníze jen tak na účtě.
Nabídky z různých investičních fondů se mi začaly hrnout ve velkém i odjinud. Nevím kde došlo k úniku informací, zda z realitky, nebo katastru, či banky. Naštěstí jsem velmi odolná vůči technikám, které jsou používány při nabízení těchto investičních příležitostí a také mám vlastní názor a představu jak s penězi naložím.
No a nakonec i v soukromí přišla doba, kdy už jsem musela přiznat, že peníze za dům jsem dostala. Ne že bych to dávala do souvislosti, ale krátce poté se začaly objevovat první žádosti o půjčky. Nejsem půjčovací typ, nicméně několika lidem ze svého blízkého okolí jsem půjčila. Nejsou to velké částky a uvidím, co se mi vrátí.
Cítila jsem, že když už ty peníze mám, chci si je také trochu užít. Synovi jsem zaplatila exekuci, která se z 35 000,- vyšplhala na 60 000,- Jsem si vědoma, že tím jsem jeho situaci nevyřešila, jen jsem částečně oddálila konec, ke kterému směřuje. Sama jsem si konečně koupila boty, které jsem už 2 roky nutně potřebovala a také v tichosti se mi podařilo koupit byt, protože někde bydlet musím.
Asi měsíc se mi podařilo tajit peníze před manželem. Ten měl naprosto jasno. Potřebuje nový, lepší, mobil, taky by bylo dobré něco přispět jeho rodině a hlavně bychom si mohli zařídit nějaké soukromé podnikání. S mým výběrem bytu byl velmi spokojen a nadšeně prožívá přestavbu bytového jádra, která tam teď probíhá. Stále miluji svého manžela, je charismatický, zábavný, občas umí mile překvapit, ovšem o jeho postoji k penězům a k práci mám naprosto konkrétní představu. Mám jasný názor zejména na jeho přístup k práci. On je abnormálně zručný, talentovaný a šikovný ve všem, co dělá. V této oblasti má naděleno opravdu hodně. Bohužel je to vyváženo slabou vytrvalostí, nedůsledností a leností. Ačkoliv on s tím nesouhlasí, respektuje to jako i mé ostatní názory. Zapojil tedy do otázky “podnikání” svého bratra. Můj švagr, to je jiná liga. Pracuje těžce celý život a živí skoro celou rodinu v jejich rodné zemi. Když ne s manželem, mohla bych tedy podnikat se švagrem a bylo by to v rodině. V duchu se musím smát a směji se, kdykoliv se s nimi bavím. A je to tak, že se opravdu bavím. Návrhů na podnikání je spousta, ovšem to všechno končí, jakmile se zeptám na konkrétní detaily. Kupříkladu, že si otevřeme obchod. Dobrá, obchod s čím? Kde? Jaká je tam struktura potencionálních kupců? Náklady?....Nejnovější varianta je zakoupení olivového sadu v jejich rodné zemi. To je zatím jeden z nejlepších nápadů. Investice do pozemku je dobrá a i by se mi líbilo produkovat olivový olej s mou vlastní značkou. Problém je politická a společenská situace v jejich zemi.
Ve hře je ještě návrh na rychlé zbohatnutí od mého kamaráda z Nigérie, prý by stačilo tak 3000 liber, to je asi 90 000,- korun, on by nakoupil televizory, odvezl by je do Nigérie a tam je se ziskem prodal. Zda bych ho poté ještě někdy viděla, to je otázka.
Miluji svůj krásný variabilní život, který mi přináší takové situace, které bych ani náhodou nevymyslela a děkuji všem v něm zúčastněným.
