Švýcarský Velký bratr

S Velkým bratrem je to tak, že si jeho přítomnost uvědomíme v té nejnečekanější situaci, nejen ve formě kamer na ulicích, v restauracích a skenování naší činnosti na internetu.

Svého oblíbeného zpěváka poslouchám často, má skvělý hlas a líbí se mi jeho hudba. Nápad podívat se na jeho web mě přivedl k myšlence zajít na jeho koncert. Bohužel Prahu nemá ve svém programu následující dva roky a dál jsem se nedívala. Je Francouz, tak tam byla většinou jen Francouzská města, ale také Stuttgart, Ženeva, Hannover, Colorado, Montreal a podobně. Dobře vypadal koncert v Kolíně nad Rýnem, nebo v Mnichově, tam bych se dostala snadno. V tom jsem si všimla, že koncert v Ženevě se koná právě v den mých narozenin, což mě nadchlo, neboť k narozeninám se většinou obdarovávám sama a tohle bude skvělý narozeninový dárek.

Zakoupila jsem tedy přes internet lístek na Ženevský koncert a začala jsem se hodně těšit. Uvedla jsem svou “funkční” emailovou adresu a i telefonní číslo. Během krátké doby mi přišla elektronická vstupenka, to bylo naprosto dokonalé a mě zaplavovaly hormony štěstí.

Za několik dní mi od společnosti, která mi vstupenku prodala, přišel e-mail, s tím, že mě žádají o zpětnou vazbu. Myslela jsem si, že je to nějaká obdoba toho jak to některé firmy mají. Zeptají se, jak jsem byla spokojena se službou a co bych chtěla vylepšit, jestli bych jí doporučila, nebo tak nějak. Ovšem to byl omyl.

Švýcarská společnost, která prodává vstupenky, mi nejprve blahopřála k mé volbě a zdvořile mě požádala o zodpovězení několika otázek.

1. Kdy přijedu na ten koncert

2. Jak dlouho se v souvislosti s koncertem zdržím

3. Kde budu ubytovaná

4. Jak se budu dopravovat

Nevěřila jsem svým očím. Co je nějakému prodejci lístků do toho, jak se dostanu do Ženevy, jak dlouho se tam zdržím a kde se ubytuji?

Rozhodla jsem se na e-mail neodpovídat. Zavřela jsem ho a smazala. Přišel mi ještě několikrát, stejně jsem ho vytrvale ignorovala.

Pak mi jednoho dne zazvonil telefon. Představil se mi jistý pán z té firmy a mile se mě zeptal, zda jsem to já a zda je všecko v pořádku.

“Ptám se proto,” řekl, “že vy jste nám ještě nevyplnila náš dotazník, je nějaký problém s internetem, nebo něco jiného?”

“Problém s internetem není, jen si myslím, že vám do toho nic není, jak se do Ženevy dostanu, kde budu ubytovaná a tak.”

“Ano, to pochopitelně na to máte právo. A vy mluvíte anglicky?”

“Tak to snad slyšíte, přeci se spolu bavíme anglicky”

“Ale ten zpěvák je Francouz!”

“Já to vím.”

“Vy ho znáte? Které jeho písničky znáte?”

Vyjmenovala jsem jich pár, abych ho nepopudila a celý hovor mi začal být podezřelý.

“A víte že v Ženevě se mluví francouzsky? Nemáte strach, že se nedomluvíte?”

“Ano, vím, nebojím se, jen je mi divné, proč se mě na to ptáte?”

Hodil tam zpátečku

“Ne, to se nebojte, to jen jestli bychom vám třeba nemohli nějak pomoci, třeba zajistit ubytování, pronájem auta, nebo tak, nic za tím nehledejte, děkujeme za vaši objednávku a užijte si koncert.”

Koncert jsem si fakt užila, mám tu koncertní atmosféru ráda a zpěvák byl naprosto úžasný.

Jen mě napadlo, jestli třeba ve Švýcarsku neviděli upoutávku na film Teroristka s Ivou Janžurovou a třeba si nemysleli, že je to reportáž.

Ačkoliv to asi ne.