Setkání se starostou

Po více než šesti letech v Anglii jsem se vrátila zpátky do České republiky - tedy domů. Těšila jsem se, to ano, jen je otázka, co tu budu dělat, myšleno čím se tu budu živit. A tak začala má pracovní anabáze.

Nízká nezaměstnanost, nedostatek některých pracovníků, to všecko by mi mohlo můj návrat usnadnit. To jsem si myslela. Možná naivně. Vzdělání mám, anglicky umím, pracovat jsem ochotna, tak by snad neměl být problém. A skutečně, to problém nebyl. Práci jsem našla, jen ne na úrovni svého vzdělání, ani ne ve své kvalifikaci a rovněž ne na zaměstnanecký poměr, ale to nevadí. Ta práce se mi líbí, baví mě, ačkoliv je za minimální mzdu. Nejlepší na tom je to, že mě nabíjí energií a spoustou podnětů, že to vydá nejen na další blogy, ale rovnou na knihu.

Já se v životě hodně bavím, jenže někde v podvědomí mám zakódováno, že bych měla k záležitostem zaměstnání přistupovat seriózně. Rozeslala jsem tedy patřičný počet životopisů na odpovídající pracovní pozice. Dokonce i na pracovní agentury. Tu a tam mi i odpověděli, vesměs že mají vhodnějšího kandidáta, většinou se však s odpovědí nezdržovali. Abych byla upřímná, jednou jsem byla pozvána na pohovor, se stejným výsledkem. Takže jsem po dvou měsících došla k závěru, že si pracovní pozici musím sama vyrobit.

Mám už dlouho představu, v čem bych se ráda realizovala a tou je vytvořit něco, co bude motivovat lidi, třeba důchodce, kteří žijí na sídlištích, k větší společenské aktivitě. Motivovat je, aby nezůstávali doma a žili aktivnější život, aby si uměli ty aktivity sami najít a vybrat ty nejvhodnější.

Ano, já vím, těch možností je spousta. Tak proč je stále taková spotřeba léků na deprese a úzkosti zejména u lidí nad 50 let? (náhodně jsem se dostala k nějaké studii)

Trochu inspirovaná svým pobytem v Anglii, kde je celá řada aktivit při kostelích a  city halls, jsem si řekla, že bych zkusila něco podobného rozjet i u nás, tedy v Čechách.

Mám zkušenosti s přednáškami, tak jsem zvolila tuto alternativu. Připravím nějakou přednášku na zajímavé téma, napíšu letáčky a rozjedu tradici třeba “Středeční setkávání” nebo “Tématické podvečery s humorem” na úřadě místního obvodu. Jednak tam mají příhodnou zasedací místnost, pak také by občané mohli být blíž místnímu dění, neboť by četli jejich vývěsky, jdouce okolo. Přišli by na avizovanou přednášku, která by byla spojena s lehkým občerstvením, měli by příležitost se hezky obléci a sejít s některými známými, tak, jak jsem to vídala v Anglii. A zároveň by to nebyl klasický Klub důchodců. Vymyslela jsem motto “Nezůstávejte sedět doma”

Mám výborné kamarády a hlavně kamarádky, které jsem zapojila. Něco bych odpřednášela já, něco někdo jiný a posléze, až bychom se dostali do povědomí, bychom si mohli najít třeba větší místnost.

Vytvořila jsem nabídkový seznam a vydala jsem se za místním starostou. Domluvila jsem si schůzku  a vyrazila jsem. Dokonce jsem při té příležitosti i odložila své sportovní oblečení a dorazila v sukni. Pan starosta mě přijal mile, i on je snad milý člověk a věřím tomu, že svou práci se snaží dělat jak nejlépe umí a opravdu jsem cítila, že pro své voliče chce to nejlepší.

Věnoval mi čas a o všem jsme si pohovořili. Nápad prý to je dobrý, témata zajímavá, píárově to prý mám zmáknuté, ovšem problém je použití zasedačky na úřadě městského obvodu. Mají jí hezky zařízenou a docela si jí šetří pro slavnostní příležitosti. Je nově vybavená a nechtějí aby se poničila. Rovněž schválili, že jí budou používat jen na svatby, vítání občanů, jejich schůze a dále pro potřeby politických stran.

Tak s tím jsem tedy opravdu nepočítala!

V mém městě je jedna centrální svatební síň, dále dva zámky, rovněž poslední trend doby, mít svatby v přírodě mě přivedl k otázce kolik svateb mají na obvodě na sídlišti, ale to není podstatné. Ta místnost je většinu doby zavřená, vytápěná, nepoužívaná.

Pan starosta mě sice s mým požadavkem rovnou nevyhodil a myslím si, že se mu nápad i líbil. Shodli jsme se, že poptávka by na tomto sídlišti byla. U3V v katastru obvodu se potýká se zvýšeným zájmem a nedostatkem prostor.

Mou nabídku si nechal a slíbil mi, že to projedná, tak uvidíme, jak to dopadne a já doufám, že nečte moje blogy