“Lorde, hoří vám zámek!” “Well, tak to budu muset posnídat v altánu:” Jak to je s tím pověstným klidem, když libra spadla asi o 20%, teroristé se prochází pomalu v šestistupech, mladí lidé mají problémy dosáhnout na hypotéky,...?
Vypadá to, že v dnešní době neexistuje takzvaná “země zaslíbená”, kde by létali pečení holubi do úst a k tomu vyhrávala rájská hudba. Každá země se se svými problémy pere více, či méně důstojně, každá společnost,... rodina,... každý jednotlivec. Nemusíte se mnou souhlasit, ale já považuji Anglii za jednu ze špiček co se důstojnosti týče. Ostatné jejich klid je prověřen staletími a je pověstný.
Určitě je můj pohled na věc ovlivněn tím, že pracuji v podstatě na vsi, takže spoustu věcí sleduji vlastně nepřímo.
Co se mě ovšem přímo dotýká, je pokles libry, Já teď pracuji za 80% platu, oproti loňskému roku. Už celý rok mě všichni Angličané a i někteří Češi ujišťují, že se to vrátí zpátky. Anglický klid je sice nakažlivý, ale můj slovanský temperament se moc přehlušit nedá. Čekám tedy, ale to, že to jde spíše k horšímu, mě neuklidňuje. Připadá mi, že s tím poklesem jsem nespokojená jen já. Co na to ty 3 miliony Angličanů kteří žijí na kontinentě? Hodně jsou to důchodci, kteří žijí v levnějších a teplejších destinacích jako je Španělsko, Portugalsko, Řecko a podobně. Tráví důchod na pláži, šetří za topení, které je v Anglii hodně drahé a na léto se přijdou podívat domů. Z této strany jsem zaznamenala jen jeden ohlas a i to byl jen klidný povzdech, že když to takhle půjde dál, budou muset tu nemovitost na pláži asi prodat. Povzdech, rezignace, smířenost se vším, co se děje. Jen doufám, že tohle nakažlivé není. Možná celou řadu věcí nezměním, ale snad se nevzdám všech svých emocí.
V poslední době zde byly 3 teroristické útoky krátce po sobě. Po druhém útoky vláda vyhlásila třeti stupeň ohrožení, který ale vzápětí změnila na druhý. Mě zarazilo proč tak rychle. Tady na vesnici jsem byla jediná, komu se to zdálo rychlé. Ano, Francie to má jinak, ta si drží svůj stupeň ohlrožení celé měsíce, ale Anglie ví proč to dělá a jak to dělá. Povídali místní lidé. A krátce na to následoval další teroristický útok. Tehdy vystoupila ministerská předsedkyně a prohlásila své památné “enouhg is enough” (něco jako “a konec”, “stačilo”). Viděla jsem její vystoupení v televizi a nemohla jsem věřit svému prvnímu dojmu. Našla jsem si to ještě na některých jiných programech a serverech a dojem přetrvával. Připadalo mi to, že toto vrcholné rozhořčení je prezentováno jako když se předčítá z Babičky. Já nemám žádné právo se vyjadřovat k jakémukoliv politikovi, tím méně k vrcholnému představiteli země, která mě živí. Toto je jen můj osobní dojem. Vůbec z ní nevyzařovaly žádné emoce. Byla perfektně nalíčená, vypadala velice dobře. A pak mi to došlo. Ano, vypadala velice dobře!! Možná to byl botox, nebo kyselina hy.. nevím jaká, co jí paralizovalo nervy v obličeji. Vypadala velice dobře a jako by omládla. Ovšem někam se vytratila mimika. Teď mě napadlo, že i to by mohlo být za poklesem její popularity v poslední době. Je to silná žena a já obdivuji takové ženy a zejména pokud se uplatní v politice.
Angličané ovšem nejsou prosti emocí. To jsem zažila před Brexitem. Boris Johnson je dokázal pěkně vyburcovat. Ministerská předsedkyně neburcuje, naopak, uklidňuje a tak jen doufám, že její klid má racionální základ. Každopádně je to to, co tato země chce a má ráda a oceńuje - klidný a racionální politik. Inu, tradice.
Brexit ostatně už nese své v ovoce a to ještě nevypukl v tom pravém slova smyslu. V profesi, kterou já tu vykonávám, bylo pravidelně poptáváno okolo 1000 zaměstnanců a to dost urgentně. Tím, jak se zastavil příliv Evropanů, je jich tu nyní poptávno asi 10 x tolik. Zřejmě to nahradí pracovníky z některých oblastí z Afriky a nebo, ono to nějak dopadne.
Pomoc lidem třetího světa ano, to určitě. A jak zajistit, aby se ve druhé nebo třetí generaci neradikalizovali? Co politik, to nápad a účinné řešení by zřejmě bylo na Nobelovku.
Pokles libry také není na věky, vždycky se zvedla, zvedne se i nyní, ... brzy, nebo.. někdy.
Jak já jim ten pověstný klid opravdu závidím.
Jen doufám, že to není ten slavný klid před bouří.
