Život na anglickém venkově má své zvláštnosti a některé jsou pro mě, jako pro člověka z kontinentu a více méně městsky oriientovaného, nezvyklé.
Ještě než jsem před X lety přišla do Anglie za prací, byla jsem tu několikrát na návštěvě svých přátel. Z toho jsem si naprosto nemohla udělat obrázek o životě zde. V rámci přípravy jsem tedy začala sledovat anglické filmy a seriály. Naprosto mě uchválil Červený trpaslík, ale tam toho o aktuálním životě moc není. Jistě, pane ministře, se také odehrává v uzavřeném prostoru. No a pak tu byly Vraždy v Midsomeru. Nejprve jsem si myslela, že jsou situovány někam do padesátých let, ty šedivé domy, styl oblékání, způsob života. Z omylu mě vyvedlo to, že používají mobily, internet a mají velice moderní auta. Pamatuji se na jeden díl, kde se vraždilo kvůli zahradě. Pamatuji se na to proto, že tam jsem se poprvé setkala s pojmem “Den otevřených zahrad”. Podstata je v tom, že jeden den v roce lidé otevřou své zahrady a kdokoliv se může přijít podívat a třeba načerpat i inspiraci. Také chodí komise, která hodnotí, která zahrada je ten který rok nejlepší. Dívala jsem se na ten díl a říkala jsem si, že to scénárista snad přehnal. No a teď jsem zjistila, že ani moc ne.
V místě, kde působím, se takový “Den otevřených zahrad” konal, Dostali jsme vstupenky darem, tak se sluší jít. Ke vstupenkám byla mapa, popis zahrady, její filozofie, údaje o majiteli. Vypadalo to asi takto: Manželé Peter a Jane xx si splnili svůj sen a zahradu upravili do stylu příměstské (venkovské, zámecké,..) zahrady padesátých (dvacátých, šedesátých,....) let s tím, že zachovali původní opičí strom (nevím jak se jmenuje oficiálně) a jemu přizpůsobli prostor okolo. Zahrady byly viditelně označené barevnými balónky a kdokoliv mohl vejít. Lidé ve svátečních oděvech chodili od jedné ke druhé, uvnitř si prohlíželi všecko do nejmenších podrobností. Za vchodem vítali návštěvníky majitelé, také svátečně oblečení. Ty zahrady byly prostě nádherné. Jako ostatně většina zahrad na anglickém venkově. Základem je pravý nefalšovaný anglický trávník. To jest trávník na velice pevném podkladě, kde se nikde neboříte a každá travička je stejně dlouhá. Vzpomněla jsem si na jeden vtip, kde se ptají Angličana, jak se docílí takový trávník. On odpoví, že to je jednoduché, stačí prostor zorat, zasít trávu, pořádně uválet a potom to 200 let pravidelně sekat. Pravidelné sekání je zřejmě moc důležité. K nám sem dochází zahradník každé dva týdny na posekání trávy. Dvakrát do roka upraví keře, v létě jen tak symbolicky a v zimě udělá radikání údržbu. Náš zahradník moc nemluví, ale své dva svalnaté pomocníky má tak zorganizované, že za půl hodiny je všecko uděláno.
Trávníky byly na všech zahradách, které jsme viděli, naprosto perfektní. Také ostatní rostliny byly v bezvadném stavu. Co kvetlo, tak to kvetlo naplno, co odkvétalo, to bylo ostříháno. Já jsem si nostalgicky vzpomněla na svou zahradu v Čechách, kde touto dobou bude tráva asi půlmetrová, o kopřivách, které se samopěstují v rohu, ani nemluvě.
Výrazným prvkem na anglických zahradách, jak jsem pochopila, jsou mimo rostlin také doplňky. Skoro všude byly nějaké altánky a prostory na venkovní posezení. Mimo to jsem ještě viděla kamennou lavičku, jejíž nohy byly sošky veverek, pítka pro ptáky, žabí pár, sedící na lavičce pod jedním z těchto pítek, plechového páva, sovu, vážku a spoustu dalších sošek a plastik. Dokonce i jednu lišku, která byla vyvedená jako živá. Na jedné zahradě se majitelé snažili zakrýt zahradní vířivku a moc ocenili, že jsem si jí všimla. My zde na zahradě máme sošku kočky, veverky a nějakého bůžka. Ovšem tahle zahrada, ačkoliv je velice hezká, by na otevření nebyla. V jedné zahradě měli malé zahradní jezírko. Někde v nich chovají takové ty červené ryby, Tady nic nebylo, prý zatím. Zato u jezírka byla cedule “Pozor, hluboká voda”. Jezírko mohlo mít tak maximálně 1 metr čtvereční a hloubku bych odhadla asi 30 cm, možná maximálně 50 cm. Zeptala jsem se na důvod té cedule. Takže prý anglické “HEALTH AND SAFETY”, to je něco jako naše bezpečnostní podmínky, ukládají, že pokud chtějí vodní plochu v osobním vlastnictví zpřístupnit veřejnosti, musí jí označit výstrahou. Co by se stalo, kdyby se tam utopil negramotný či krátkozraký člověk, to netuším.
Jako opravdový problém mnohých zahrad vidím to, že tyto jsou špatně přístupné pro lidi na invalidním vozíku. No, ale jak znám Angličany, tak až to bude aktuální, oni to rozhodně pořeší.
