Máte kamarády, známé, myslíte si že je znáte a pak nastane situace, kdy zjistíte, že vlastně nevíte vůbec nic.
Můj manžel je dost temperamentní, obvykle jedná dost rychle. Už jsem o tom psala, je to něco, co se mi na něm moc líbí. Potud v pořádku. On má své kamarády a já své, pak máme ještě nějaké společné. Mobily si nekontrolujeme, počítače také ne. Je tu mezi námi i jakási společná linie, většina našich soukromých i společných kamarádů jsou muži. Můj manžel nechatuje se ženami, tedy alespoň ne předemnou. A já jen vyjímečně. On má mužské kamarády a já také. Bavlili jsme se o tom, většinu jsem mu představila a vysvětlila důvody naší občasné komunikace, pochopitelně nevinné. Manžel pochopil a uznal, že přišli do mého života dříve než on a také pravil, že mi důvěřuje. Ostatně, já jemu také důvěřuji.
Občas si píšu s jedním kamarádem, respektive psávala jsem si. Bydlí dost daleko a jen jsme si sdělovali, co máme nového, hodně jsem se bavili o práci. Kamarád mi občas posílal legrační obrázky a videa, protože máme podobný smysl pro humor. Jednou mi poslal video nahého transexuála. Krátky šot, který začínal záběrem na obličej krásné dívky, poté kamera jela dolů, kde bylo bujné silikonové poprsí a dále ještě níže pod štíhlým pasem se houpalo veliké pánské přirození. Nevím proč mi to kamarád poslal, nemívali jsme polu tento způsob konverzace. Ani jsem si o tom nic nemyslela. Video běželo stále dokola a shodou okolností šel okolo stolu můj manžel a viděl to.
“Co to je?” zeptal se.
“No, to mi poslal kamarád, on mi občas posílá nějaké legrační věci.”
“Tohle je legrace?”
“Já nevím proč mi to poslal”
“Ty si s kamarádama posíláš obrázky přirození?”
Tak takhle podané to zní zvláštně, Jasně že si s nikým neposílám obrázky přirození. Já opravdu nevím, proč mi to poslal, ani to nijak nekomentoval. Asi se zmýlil, protože naše komunikace rozhodně není vedena tímto směrem. Je to vcelku kultivovaný IT specialista, jen jsem si pomyslela, že má taky dost. A pak jsem manželovi navhla, ať kamarádovi zavolá a zeptá se ho sám, že já fakt nevím proč mi to poslal. “Tak jo”, povídal manžel, “zavolej mu, protože já jeho číslo nemám” Vytočila jsem kamaráda, řekla jsem, že manžel by se ho na něco rád zeptal a předala jsem telefon.
No a pak to nastalo. Můj kamarád, tedy v té době to ještě byl kamarád, všechno popřel. On prý mi nikdy nic takového neposílal, kdoví kde jsem to vzala a ještě to házím na něj. Jeho by nikdy nic takového nenapadlo. Manžel mu řekl, že ať je to jakkoliv, on si nepřeje aby si se mnou vyměňoval takové obrázky. Jako kdybych já nějaké posílala! Pak mi předal telefon se slovy “Vidíš koho ty nazýváš kamarádem” On totiž na počítači viděl, že je to na chatu s jeho jménem, takže je to opravdu od něj.
"Proč to děláš?" povídal kamarád " To je taky nápad posílat si takovéhle obrázky!”
“Ale to jsi poslal ty mě, já nevím co to tebe napadlo!
“Já jsem ti nic takového neposílal!”
Musela jsem vyfotit, že je to na chatu s jeho jménem na liště a znovu mu to poslat.
“No jo,” povídal “To jsem ti opravdu poslal, ale proč to ukazuješ manželovi?”
Tak tohle jsem od něj opravdu nečekala. Znám ho podstatně déle než manžela, dost jsme se spolu nasmáli, ale to už tu bylo. Občas mi něco opravil na PC. Teď jsme se neviděli několik let. Co jsem tedy v této situaci čekala? Že by se přiznal a řekl skutečný důvod, proč mi to poslal. To bylo buď omylem, nebo to pro něj byla nezvyklá kuriozita, kterou chtěl sdílet, mohl to prezentovat jako humor, nebo mohl přiznat, že se teď začíná profilovat jiným směrem, .. cokoliv.Mohl říct promiň, nic jsem tím nemyslel. Jen jsem nečekala, že všecko zapře a ještě mě bude obviňovat.
Copak si všechny lidi idealizuji?
Když jsme se k tomu později s manželem vrátili, on povídal, že mě by se asi taky nelíbilo, kdyby si s kamarádkama vyměňoval takovéhle obrázky. Pomóc, chtělo se mi zařvat. Já jsem přeci nic nikam neposílala, o výměně se vůbec nedá mluvit a ani jsem to nekomentovala. No, ale v podstatě má pravdu, Kdyby jemu poslala kamarádka nějaká podobná videa, asi bych radostí neskákala. On ale s kamarádkama nechatuje. Alespoň ne když já jsem poblíž.
“Zruším všechny kamarády”, řekla jsem a přitulila jsem se k němu.
“To nemusíš, ale nech si jen ty kvalitní.
A má pravdu, jenže jak se to pozná, dříve než o něco jde?
