Jak jsem realizovala facebookové výzvy

Facebook je silný fenomén naší doby. Čas od času se tam objeví nějaká výzva - Sdílejte,... Pomožte,... Zaplaťte,... Podepište,... Zúčastněte se,... Obvykle mě tato sdělení ponechávají chladnou, ačkoliv existují výjimky.

Jednou jsem z jakési vakuově uzavřené fólie dobývala plastový tácek, na kterém bylo asi 5 dkg sýra. Když jsem konečně zvítězila, objevila jsem, že mezi táckem a sýrem je ještě kus čehosi, také z plastu, patrně pro absorpci vlhkosti. Výsledný odpad byl objemově dvojnásobný než toužený sýr. Vzpomněla jsem si na to, když jsem otevřela svůj Facebook a tam na mě vykoukla výzva k podepsaní petice proti plastovým obalům. Jako dítě jsem ráda chodila pomáhat tetě do venkovského obchůdku řezat balicí papír. Používal se hnědý balicí papír, který byl z jedné strany hladný a lesklý. Řezali jsme ho na menší a ještě menší dílky. A teta do toho balila požadované zboží. Žádný mikroten, žádný polystyren. Příchod mikrotenu jsme brali jako pokrok a vlastně proti němu ani nic nemám. Co mě rozčiluje, to jsou vakuově balené produkty, do kterých se nedá dostat.

Petici jsem se rozhodla podepsat ačkoliv mám zcela jasnou představu o jejich významu a konci. Tvářila se seriózně, musela jsem se zaregistrovat pod pravým jménem a adresou a také chtěli e-mailovou adresu. A pak to začalo.

První e-mail byl s poděkováním za podporu a pak následovaly další a další. Nabídli mi ještě podepsání dalších petic proti něčemu, nebo pro něco. Jen si tak matně vzpomínám, že jedna z nich byla pro zákaz lovu velryb. Také mi nabízeli členství v jakési společnosti, které je podmíněno měsíčním zanedbatelným příspěvkem který bude věnován na záchranu deštných pralesů.

Nakonec se mi podařilo zasílání těchto e-mailů vypnout a jsem si jistá, že dlouho se k ničemu takovému nepřidám. Ačkoliv - nikdy neříkej nikdy-.

Další výzva na Facebooku byla taková normální.Byla v době kdy internetem putovaly obrázky plastů v moři. Jistá respondentka tam napsala “Pojďte si slíbit, že při návštěvě moře, odneseme každý den do odpadu 3 plastové věci.” Dala jsem  “Like” a vlastně možná to i “Sdílím”. Výzva si dál žila svým životem a vzpomněla jsem si na ní až na své dovolené. Krásně teplé moře, nádherné pláže a nikde žádný plast k odnesení do odpadu. To mi bylo podezřelé, že by tu opravdu nebylo nikde nic?

No, našla jsem, chtěla jsem být ta, co pomáhá moři. Hledala jsem takové plasty, které se moře prokazatelně pokoušelo strávit, ale bez úspěchu. Nechtěla jsem uklízet pláže po turistech. Pláže u hotelových rezortů byly vcelku uklizené, tu a tam plastové víčko. Ovšem myšlenka se mi uhnízdila v hlavě a začala mi ovlivňovat dovolenou. Šla jsem tedy hledat inkriminované plasty mimo rezorty. Tam jsem byla o poznání úspěšnější. A když už jsem tedy měla ty své odpady,  napadlo mě, že jsem u moře již několik dní. Asi bych měla nasbírat plasty i za ty minulé dny.

Snažím se přesvědčit sama sebe, že jinak jsem v podstatě normální. Cestou z planiny daleko od hotelů jsem ještě sebrala několik plastů, poté překonala anabázi s hledáním příslušné odpadní nádoby. Pak mi došlo, že tyto zde nejsou. Nemají na plážích odpadkové koše na recyklovaný odpad a přes recepci jsem se svou sbírkou nechtěla chodit. Stačilo, když jsem procházela s náručí plastových lahví mezi rekreanty ležícími na lehátkách. Vyhodila jsem je tedy do směsného odpadu a dál jsem si šla užívat nádherného moře a skvělých pláží.

Milá dívko, která jsi tu petici psala, jsi skvělá,myslela jsi to dobře, ale zřejmě tudy cesta nevede.

Hezké léto