Kolektivismus, korektnost , krize. Slova , která „hýbou“ světem. Podle jsou to ovšem slova , která se sama v sobě zacyklovala v marast , který teď žijeme
Jak říkal můj velitel na vojně :“ Já tu lítám jako kokot až sa stretávám“. To nastávalo vždy, když udělal podle něj všechno co bylo v jeho silách a přesto ho nadřízení „pojebali“.
Ano všechno co člověk činí je omezeno jeho schopností věci pochopit, pojmenovat a nakonec vyřešit k prospěchu svému a svých blízkých. U politika pak k prospěchu těch co jej volili. No a v tom oddělit v naší politice prospěch politický od prospěchu finančního je to co je největším problémem, který brání řešení – u nás v české kotlině- zvláště.
Vždy když je finanční rámec nad vlastním řešením problému, tak se jeho finální řešení oddaluje. No a pokud jste v řešení problému ještě závislé na globálním trhu tak jste v pasti zcela a opět v české kotlině zvláště, protože problém deseti milionů lidí, z globálního hlediska i v jakkoliv globalizovaném kolektivu EU žádným problémem toho kolektivu není.
Přeloženo, jestli bude naočkován děda či babička v Horní-Dolní je těm velkým zcela jedno. Malí mají obyčejně tu vlastnost, že když už neví jak se bránit, tak začínají velkému vykládat o tom jak jsou malí a že by měl jako větší být k němu korektní, protože on jej vlastně neohrožuje a jen chce respekt. Když se nic neděje a o nic nejde, tak obyčejně velký malého chápe a korektnost mu přizná. Ne tak, když je sám v krizi, to jde veškerá korektnost stranou a dochází k bodu zlomu.Malý zůstává sám. Proto je lepší pro malého se starat o sebe sama – jak říkal Hašek – mírný pokrok v mezích …. Zákona :-)
Když si člověk čte zprávy ze zemí mimo kolektiv EU, tak nějak dochází k poznání, že ten kolektivismus asi není to pravé ořechové. Když vezmu jak je na tom Anglie, Norsko a zejména Izrael, který je nám počtem obyvatel nejbližší, tak je to neporovnatelné, kde jsme my a kde jsou oni a to nejen v očkování.
Ono to taky bude možná v tom, že v těch zemích funguje demokracie a politika na jiných základech než u nás, kde politika se vedle dělníků, rolníků a pracující inteligence, jak to spal Marx, stala samostatnou formou obživy a ve špičkách i formou pohádkového zbohatnutí. U nás je to ještě povýšeno tím, že politické strany jsou a nejsou vzájemně rozhádanými a protichůdnými ale spíše jednotnými ve svém cíli, kterým je nikoliv zpráva věcí veřejných, ale zpráva daní a využití všech možností – včetně nouze- k jejich přesunutí napřed v prospěch svůj a pak také naoko „nás“. Kdo by snad namítl, že strany si tu politiku nekolektivizovaly ,tak ať si položí otázku v tom smyslu, kolikrát opozice za poslední dobu vystoupila viditelně proti vládním stranám. Nebudu se mýlit, když napíši asi jen jednou vyvolala hlasování o důvěře Vládě. Pár komentátorů již si tuto otázku položilo, proč je opozice jalová a nečinná a dostalo se jim odpovědi, že v krizi není dobré ji ještě politicky prohlubovat. Odpověď hledejme opět v Izraeli, tam jdou voliči za rok a půl k parlamentním volbám již počtvrté a COVID mají pod kontrolou a to jsou už víc jak půlstoletí v permanentní válce.
Co tím vším chci říci. Že je třeba se zamyslet nad podstatou a nezabývat se moc okolím, protože proč něco nejde či jak zastřít nějaký čin je vždy jednodušší jak se zaobírat pravdou a je jedno jestli je se jedná o šarádu, která vznikla z utkání Slavie s Rangers nebo jestli kradl víc ministr zdravotnictví nebo vnitra.
Prostě vše je jen o lidech a schopnosti nepodlehnout kolektivnímu korektnímu přístupu.
Ten vede vždy a jen ke krizi.
Prima den Oto Kaděrka
