Kapitalismus je o práci, socialismus je o dotaci

Tím, že jsem někam chodil do fabriky jen tři roky a z toho dva za bolševika a táta mi umřel hned po revoluci o tom dost vím – z osobní zkušenosti. Do vínku jsem dostal jen vzdělání a vychování.

Ano osobní zkušenost je nesdělitelná, ale že peníze nerostou na stromech ale vznikají z práce se třeba, zejména my starší, shodneme. Mladší , včetně mladších ekonomů, kteří uvěřili teorii svazáka Rusnoka, který se politickými hrátkami dokonce ocitl v čele české národní banky, že deflace je škodlivá pak by měli , jak by se řeklo, vrátit školné. Ono vrátit nelze, protože žádné není. A možná zde to začíná, že vzdělání k zaměstnání, tedy k procesu vytváření hodnot je tím, že je bezplatné je dotované. Tedy si jej mnohde mladý člověk neváží a jen tak prodlužuje čas, kdy nemusí nikam do práce. A to je špatně.

Abych se kolem školného na vysokých školách moc nerozpovídal, tak jen jedno. Před lety uvažované školné za jeden semestr se rovnal přibližně polovině hodnoty průměrného mobilu, který tato část studentů vlastní. Při jedné diskusi jsem nechal studenty tyto položit na stůl … a bylo po diskusi.

Kapitalismus za svých cirka 400 let prokázal, že byl největší hybnou silou v dějinách. V novodobých určitě, nebavme se o velkém třesku. Objevení Ameriky, které bylo v jistém úhlu pohledu zajištěno kapitálovým vkladem španělské koruny odstartovalo to, že dnes můžeme svítit, létat na měsíc, jezdit vlaky a auty. Jakýkoliv vklad do něčeho v kapitalismu je rizikový a jde cele za konkrétním člověkem či společenstvím konkrétních lidí. V tom je základní rozdíl oproti jakékoliv státem provedené dotaci do čehokoliv soukromého, kdy odpovědným je ten kdo peníze dává – tedy v tomto případě stát. No a stát je dnes oproti soukromému sektoru, který je z podstaty od narození k smrti či od založení k prodeji či krachu, od zvolení po odvolání nebo ukončení mandátu, po většinou čtyřletý. Tedy je zřejmé jaká míra odpovědnosti je v soukromém a státním. V rámci vnímání hodnot pak mezi kapitalismem a socialismem.

Pohodlnost zejména euroatlantického lidstva dnes již setřela podstatu pojmu kapitalismu z našeho zorného pole. Současnost Evropy je dnes zcela socialistická, kdy stát dnes organizuje a určuje všechno, včetně pohybu kapitálu. Že ne ? Stačí si jen připomenout snahy naší vlády zdanit mimořádné zisky bank a s energiemi obchodujících  společností. To byla snaha přesunout  část peněz k dalšímu přerozděleni. Jak byla neúspěšná či mylná je patrno z toho, že vybrala jen asi dvacet procent předpokladu – plán vypadá jinak. Předpoklad a plán je skoro stejný rozdíl jak socialismus a kapitalismus. Na tomto příkladu lze až učebnicově ukázat, jak socialismus neumí pracovat s materií hodnot. Potažmo je jen důkazem toho, že stát nemá jakkoliv mít možnost zasahovat nárazově do ekonomiky – je to kontraproduktivní i včetně toho, že protivník – tedy kapitál využil všech státem – zákony mu dané možnosti, aby odklonil zisky v rámci státem určených pravidel. Tedy stát – socialismus zjevně prohrál s kapitalismem. No a tím, že lidé si většinově dnes volí výhody jim slíbené státem se dostáváme do začarovaného kruhu postupné zkázy – zkázy hodnot na kterých náš dnešní blahobyt vznikl. Blížíme se zkáze kapitalismu ? Ano ta otázka je podle mne na stole a souvisí s tím co bude – pak? Špatně je, že dnes vývoj a směr světa mají v rukou politikové a to volení na čtyři roky. Doby, kdy směr a vývoj určovali myslitelé , chceme-li filosofové je kde ? V zapomnění. A jsme zpět u vzdělání, kdy když si projdete učební plány základní vědy veškerenstva tedy filosofie na dnešních školách tak se nestačíte divit. Lze tam diskutovat o tom kolik je pohlaví, jak se mají vzdělávat důchodci, jak se máme chovat k rodičům nebo třeba „evropská studia“ . Pokud se v těch uvozovkách skrývá to jak vypadá úpadek díky socialismu, tak se omlouvám, ale asi to tak nebude.

Jak z toho ven. Jen a jen prací. Je potřeba si myslím znovu nadefinovat co slovo práce znamená. Za mne je to jakákoliv činnost, kde je vytvářena přidaná hodnota. Abych předešel „filosofování“ tak příslušný zákon o přidané hodnotě pro začátek stačí. Prostě odvádíš daň z přidané hodnoty – tvoříš – pracuješ. Neodvádíš – spotřebováváš – sloužíš. Tak jednoduché to je. Je to jen o definici – zákonu. My si tady hrajeme dnes, že všichni odvádíme daně. Ale pravda to není. Kdo nic nevytváří a jen spotřebovává – odvádí vlastně daně s daní . To je socialistická lež a nikoliv pravda .Pravda a prověřená – je kapitalismus.

Kdo by k tomu chtěl větší polopatismus tak doporučuji sledovat nového presidenta Argentiny. Je jím Javier Milei jehož proslov na ekonomickém fóru v Davosu moc velký potlesk nezaznamenal, to však neznamená, že nebyl dobrý, byl hodně filosofický a taky praktický.

Prima den všem                                                                      Oto Kaděrka