Deziluze hodnot

Za nedlouho se mi jako první číslice věku objeví šestka. Tedy doba, která tak nějak láme důchod – ať chceme nebo nechceme ať chtějí nebo nechtějí – ti co nám ho v iluzi – přiznají.

Šest křížků taky značí věk, kdy už toho o životě víte více než si možná o něm můžete kdy přečíst. Nevím, který myslitel řekl, do dvaceti čti všechno, do třiceti učebnice, do padesáti co tě baví a po padesátce začni psát.

Reforma důchodů , tedy spíše jen reforma jeho vyplácení je žhavým tématem dnešní doby. Nemáme na něj dostatek prostředků již nyní a pokud neuděláme to či ono tak na něj nebudeme v budoucnu mít již vůbec. Velice častým a pro mnohé líbivým je argument ten, že živnostníci a podnikatelé odvádějí vulgo-minimum a tedy vlastně celý systém „šidí“. To je ve své podstatě však hlavní omyl a lež směrem k těm , kteří odvádějí.

Vesměs tento argument používají ti co za sebe nic neodvádějí, protože ani nemohou z prostého důvodu, že nic nevytvářejí. No a když nic nevytváříš, tak nic nemůžeš odvézt. Těch kdo jen spotřebovávají je opravdu hodně. Jsou to všichni zaměstnanci státu z kterých je potřeba vyjmout bezpečností, pořádkové a záchranné složky, protože jsou oddanou a nezbytnou součástí existence státu. Všichni ostatní jsou  však živi z toho co vytvoří ti co často jsou nařčeni, že odvádí „minimum“. Ale oni ODVÁDÍ z toho co vytvoří. Nepamatuji si to již zcela přesně, ale za minulého režimu státní zaměstnanci ze svých příjmů odváděli jen daň z příjmu a žádné sociální a zdravotní pojištění. Právě z toho důvodu aby netvořili iluzi příjmů z které by mohla pramenit deziluze toho, že na něco stát nemá.

Tedy pokud by se jednalo  v pravdě reformu penzí, tak pak by se mělo opravit zejména to, kde se vytvářejí a kde se nevytvářejí prostředky s kterými stát následně hospodaří. Dokážete si představit, že při nástupu na práci třeba krajského úřadu by jste měli ve smlouvě uvedeno, že jdete pracovat v dané době pro úřad, který je státní a jelikož stát je v dluhu, tak vaše penze bude se odvíjet od této skutečnosti a tedy, že budete mít penzi která bude odpovídat stavu financi státu a bude tedy řádově menší než toho kdo sice je na „minimu“ ale každý měsíc to minimum vyprodukuje oproti zaměstnanci státu, který ho spotřebuje ?  A to zde nehovořím o tom, že mnoho těch co odvádí to „minimum“ zaměstnává lidi za které odvádí vše a včas jak zákon ukládá a on odvádí to minimum z toho důvodu, že na něj prostě víc nezbude.  Já v té skutečnosti osobní odpovědnosti a úplné zainteresovanosti žiji třicet let, tedy si to představit dokáži.

Jedno je však zcela jisté a je to axiom – tedy netřeba dokazovaná pravda. Pokud odvádíte, tak existujete, protože jste v plusu. Pokud neodvádíte tak jste v mínusu a dřív nebo později prostě nejste. No a přesně tak by měl fungovat každý ekonomický celek. Jedinec, rodina, stát – svět. To, že jedna z nejlépe honorovaných součástí  - tedy politici vytvořili iluzi, že to tak není  -pramení v šíření deziluze nás co něco produkujeme , vymýšlíme – jednoduše děláme.

Je nás stále ještě hodně kdo produkuje, ale ubývá nás, protože když vás někdo dlouhodobě ponižuje, zesměšňuje a umně politicky manipuluje vaše okolí tak přemýšlíte co s tím. Každý den čtete mnoho informací o tom, že úspěšní končí, prodávají, odcházejí do zahraničí , protože to zdejší prostředí je ničí.

Vím, že asi se za své postoje nedočkám všeobecné pochvaly, ale na to jsem si již zvykl. Ale bude mi šedesát tak podle nejmenovaného – mám psát.

Prima den                                                                                       Oto Kaděrka