Politika paralyzovala společnost na pozadí touhy nám vládnout ve slepé víře, že život se dá regulovat ….. strachem
Já když jdu po ulici a vidím ty vystrašené oči nad rouškami tak si vzpomínám jak za mlada jsme chodili ve stejném strachu, když jsme měli dlouhý vlasy a z nějakého důvodu jsme neměli občanku. To jsme měli zaděláno na problém v podobě toho, že když Vás zastavil příslušník policie – tenkrát veřejně bezpečnosti a to i třeba na popud uličního bonzáka v pozici pomocníka veřejné bezpečnosti, tak jste mohli skončit na policejní služebně, kde Vás třeba i nechali ostříhat, protože vám neveřili, že stejně dlouhé vlasy máte v občance, kterou nemáte…
Prostě fungovala politika strachu, které jsme se na chvíli zbavili revolucí v roce 1989. A dnes to tu máme zase. Ostatně zákonodárný sbor je reprezentanty komunismu slušně prošpikován a premiér, byť tvrdí, že komunistou se stal kvůli mámě a STbákem nikdy nebyl tak dnes a denně sebe všechny svými činy, postupy a postoji usvědčuje se se lži. Jak se říká : „ Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“.
Na současném dění je nejvíce zavrženíhodné to, že se zneužívá jedna z nejcennější lidských potřeb a to je zdraví. Ta možná zcela nejcennější – svoboda jistě taky , ale tam je jedno „ale“ – těžko se pojmenovává. Pro někoho to může být cestování, pro jiného třeba to, že si může říkat co ho napadne, pro jiného třeba to je svoboda volby náboženství. Ale pro všechny je to snad svoboda volby pracovat – nepracovat. No a tato základní svoboda nám je rozhodnutím vlády více či méně upírána na pozadí řešení – rádoby zdraví nás všech. Za mne všechny učiněné kroky Vlády mají jedno společné – byly učiněny zmatečně a politicky intuitivně , nikoliv odborně a po zralé úvaze či podle zásad dříve schválených a platných. Ostatně i soudy daly své stanovisko k dané věci a nyní jen budeme svědky hádání se mezi soudy a soudci, kdo má lepší pravdu. Přičemž pravda je jen jedna a to ta, že vládnoucí garnitura na pozadí řešení krize kradla jak se zde kradlo jen dvakrát a to v roce 1948 a pak po roce 1990. Společné je jedno – nejvíce si nakradli tehdy i nyní lidé , kteří si zadali s komunistickou ideologií – ideologii, jejíž základním kamenem vymáhání je strach. A je jedno jestli je to strach z ohrožení života v roce 1948, či z ohrožení existence , když Vás chytili bez občanky v roce 1980 a pak jste jako vlasatci byli automaticky zařazeni mezi nespolehlivé, či dnes - ne strach z pokuty 10 tis, když nemáte roušku, ale strach o existenci, když nemůžete vykonávat svou práci , nemůžete se svobodně živit a rozhodovat o sobě. A to dnes již zejména kvůli tomu, že je potřeba ještě „dokrást“ a zamést stopy. Protože dnes u všichni „ v podhradí“ vědí jak se mají chovat, aby se nenakazili, ne tak ti na Hradě, které nikdo již měsíce neviděl.
Jak jsem napsal v úvodu. Naše země je paralyzována a nebude dobře. Protože jak se to vše otevře a uvolní, tak to bude velice dlouho trvat než se vše dostane do normálu , pokud za normál budeme brát dobu před letošním březnem. Protože můžete vyzývat zaměstnavatele aby zaměstnávali a nepropouštěli, ale kdo si spočítal náhradu podle stávajících pravidel a chtěl aby zaměstnanci měli stejně, musel šáhnout na úspory. A to dlouhodobě opravdu dělat nejde, byť ministryně spravedlnosti se do historie zapsala svou památnou větou „o peřině“. Tak jak po celou dobu krize – hloupé vyjádření uvozující stav celé Vlády, která žije ve lži a nevědomosti plynoucí z toho, že neví co má člověk vezdejší za denní problémy .A je jedno jestli je to problém s tím, že nemůže se obchodník setkat s obchodníkem či matka samoživitelka bez pomoci rodiny, která nemůže jít k doktorovi, protože jí nemá kdo pohlídat dítě.
Vláda má na všechno své lidi a pokud je nemá jako třeba v případě svých vlastních právníků tak si je za „naše“ peníze najme k tomu, aby přesvědčila soud, který není na jejich straně , že nás obrala o svobodu naší svobodné volby řešení problému oprávněně.
To je neomluvitelné .Ale budeme brzy svědky dalšího slovního eskamotérství vládních politiků – že to jinak nešlo, protože by nás umřelo víc.
Já osobně patřím mezi rizikovou zdravotní skupinu, ale roušku venku prostě nenosím , na jednáních se zeptám, jestli protistrana někoho s COVID potkala, zatím jsme nikoho takového nepotkal, tak jako i mapy.cz mne ještě na nikoho neupozornily. Když jdu do potravin a na benzinku, tak roušku mám. A hlavně jsem již si plně vědom jednoho, že smrt je součást života. Čím si to kdo uvědomíte dřív – bude se vám žít líp…
Jsem takový rouškový disident, tak jako jsem ve své první občance měl ohnutý roh stránky 15 na ( jako nesouhlas se závěry XV sjezdu KSČ) . Prostě mně šiřitelé strachu – všichni nemocní mocní – celý život s….
Jinak prima Máj – na kole je ráj :-)
