Chceš - li být úspěšný a vidět - staň se prasetem

           Tak jako snad každý, který má doma televizi a to nejen jako bytový doplněk, kterým se však zřejmě brzy stane, jsem konfrontován s pocitem, zda-li jsem normální a jestli rodiče někde při mé výchově neudělali chybu.

        Z čeho pramení tento můj pocit – ptáte se?  Zjednodušeně řečeno z toho co  mé oči dnes a denně vidí a to nejen na komerčních stanicích, ale stále více i na těch veřejnoprávních, které  jsem nucen si z důvodu vlastnictví televizního přístroje a zákonné povinnosti v podobě koncesionářských poplatků platit. Mé oči a má mysl je terorizována informacemi o tom, kdo s kým a proč se bavil, kdo koho uplatil,zaplatil a nezaplatil a jak si to kdo nakonec vyložil. To by se dalo ještě snést, kdyby to končilo tou informací, že člověk byl odsouzen. Dalo by se to brát jako poskytnutí informace o tom co se právě stalo a jak to bylo ať již politiky, či justicí vyhodnoceno. Pro méně informovaného čtenáře bych rád uvedl, že na mysli mám kauzu Bárty,Škarky a naivky Kočí a nezapomínám stále na Janouška s Bémem.

 Ovšem mimo tu informaci o soudním procesu se na veřejnoprávní okruh dostal i pořad, kde Bárta se Škarkou se ve „společném“ pořadu vyznávají ze své nelásky a ze svého nevztahu. Jeden se svým bojovým psem a druhý se svým vykastrovaným koněm. No měkčí povahu by jejich životy rozplakaly. Já se domnívám, že na televizní „veřejnou“ obrazovku takovéto „srágory“ prostě nepatří a to z důvodu toho ,že se takto ve své podstatě glorifikují tito lidé, pro mne spíše karikatury lidí. Je to stejné, jako když na stránkách nebulvárních novin se člověk dočítá v rubrice lidé , že narozeniny slaví odsouzený Pitr. Prostě vše ostatní je z pohledu slušného vnímání světa postaveno na vedlejší kolej. Je potřeba oslavovat  šméčka, lži a podrazy a tím zřejmě za naše peníze vystavovat na obdiv životy těch kašparů z třídy politické, jelikož do základního dělení společnosti, dle komunistických zvyklostí – tedy třídy dělníků, rolníků a pracující inteligence nám třetí tisíciletí přineslo další třídu – třídu politiků, jako samostatně působící třídu živenou dle jimi schválených zákonů těmi třídami ostatními.

Dnes a denně jsem nyní při vstávání a buzení své čtyřleté dcery stavěn před otázku, zda-li by nebylo lepé pro její budoucnost ji vštepovat, že po příchodu do školky, by měla učitelce šlápnout na palec a paní školnici z podstaty již od malinka tykat. Jestli ji nedávat do vínku to, že ten chlapec, který ji zlobí by měl být jejím příkladem a měla by se s ním spojit. To vše proto, aby jednou až se dostane do let , které mám dnes já nedostala ještě do větší „schízy“ než se dostávám dnes já.