V červenci letošního roku oslavila naše dcera Karolínka 1. rok svého života. Její oslavu jsme naplánovali ve velkém stylu. Pojali jsme ji jako „garden párty“, pozvali prarodiče, tety, strýce.
Plán by byl dokonalý, kdyby provedení nepokulhávalo..
Ranní ptáče, dál doskáče,..
V den D ráno naše dítě otevřelo očka velice brzy. A to konkrétně ve 4:45. Venku bylo už světlo a ptáci štěbetali. Vůbec to nebylo pěkné ráno. V tento čas Vás napadají různé myšlenky.. V hlavě Vám běží věty typu: "Vyspím se ještě někdy?", "To už takhle bude vstávat pořád?", "To mě jednou zabije!", "Kdy zase půjde spát?", "Po obědě si snad zdřímneme společně." , "Až budu mít druhé dítě, nevyspím se už nikdy!"
,ale brzy chcípne..
První věta, kterou jsem ráno řekla svému muži, byla: "TU dnešní oslavu zrušíme!" Neuspěla jsem. Den předtím jsme naložili asi 3 kg masa ke grilování, upekli dorty, připravili občerstvení všeho druhu a od 16ti hodin měli přijíždět hosté. Babičky, dědečci, tety a strýcové. Takže to měla být pěkná fuška pro nás. Hrozně jsme se těšili. Hůř se takové oslava pořádá se spánkovým deficitem.
Přece jen se nám podařilo přece jen dopoledne nějak přežít a po obědě jsme se společně s dcerkou uchýlily ke spánku. Můj muž se tehdy obětoval a začal s přípravami oslavy sám.Výsledkem bylo, že se mi podařilo spánkový deficit celkem dobře dohnat. Dceři se to podařilo ještě o trochu lépe, zaspala totiž začátek vlastní oslavy!
Nakonec bych oslavu zhodnotila jako velmi povedenou, všichni ve zdraví přežili a dcera byla moc spokojená. Což bylo pro nás nejdůležitější.
