Tříleté dítě do školky patří

V současné době je velice moderní nedávat dítě do školky, pokud je žena na rodičovské dovolené s mladším sourozencem. Musím říct, že s tímto trendem nesouhlasím a rozhodla jsem se jít trochu proti němu.

     Velmi vzrostla obliba i domácího vzdělávání. Ale proč ? Je snad novodobým cílem z dětí vychovávat nesamostatné jedince, jejichž socializace probíhá pouze v rodině? Zarazil mě dotaz jedné matky v nejmenované facebookové skupince - dotaz zněl: "Proč musí dítě do školky? Když bohatě postačí socializace v rodinném prostředí." Tahle maminka byla znepokojená z toho, že by její dítě měl najednou vychovávat někdo jiný. Některé ženy svorně přikyvovaly, jiné oponovaly, že tak je započat proces socializace. Všechny děti jsou nakonec školou povinné. A díky bohu se uzákonil i povinný předškolní rok vzdělávání. Jiná autorita dá dítěti možnost formovat se správným směrem. Celý život je přece jedna velká socializace.

     Nicméně vrátím se ke svému příběhu. Rozhodla jsem se dceru dát do školky ve 3 letech a dvou měsících. Nečekala jsem, kolik záporných reakcí od okolí se dočkám. Jsem totiž stále na rodičovské dovolené s mladším synem. Doslechla jsem se, že se dcery zbavuju a proč ji dávám do školky, když jsem stejně doma. Ovšem to nebylo všechno. Když jsem se zmínila, že dcera absolvuje ve školce celodenní docházku, to se teprve děly věci.. "Cože, Ty ji nebudeš vyzvedávat po obědě? A proč? Vždyť jsi doma." "No jo, Ty máš ty děti dvě, tak se chceš jednoho zbavit." Podobných reakcí zaznělo spoustu. Pochopení jsem se dočkala spíše od stařších generací. Ti se neptali, proč jde dcerka do školky, ptali se, kdy jde už do školky.

     Nyní máme za sebou týden školkové docházky. Podotýkám celodenní. Musím říct, že nejtěžšší je to asi pro mně, jako pro matku. Ano to vědomí, že jsem celý den doma se synem a dcerku tlačím do školky.. Nicméně musím říct, že ten, kdo vymyslel, že do školky jde dítě od 3 let, dělal svou práci dobře! Dcerka zatím vstup do mateřské školky zvládá dobře, celý den má program. Narovinu říkám, že já ji takový program nezajistím. Ne vše, co baví ji, baví i mého 1,5 letého syna. Takže jsem volila kompromisy, tudíž byla vždy jedna ze stran nespokojená. Výsledky jisté socializace vidím už po týdnu školkové docházky. Dcerka po sobě doma začala uklízet hračky a také se snaží syna motivovat v samostané hře. Jak říká můj manžel, bude z ní jednou matka Tereza, já bych spíš řekla, že z ní bude Učitelka, Vychovatelka či Zdravotní sestra.

     Často se v okolí setkávám s tím, že výchova k samostatnosti v raném věku je zbytečná. Syn, v roce a půl, se snaží jíst sám, a já ho v tom podporuji. Často se divím, když vidím dvouleté dítě, které maminka krmí. Když se zeptám, proč nejí sám/sama, dostanu odpověď, že má čas, že moje děti jedly sami, protože mám dvě a nemám čas ani jedno krmit. :-D Jsou dnešní matky snad líné? Dceru motivuji k samostatnému oblékání. Nechci se čepýřit, ale ve školce je za to chválena. Nicméně když řeším s maminkama, co i jejich děti půjdou do školky, zda se umí sami oblékat, dostanu odpověď, že ne, že proč, vždyť má čas. Na tuto odpověď raději mlčím a myslím si svoje. Proč dnešní matky nevychovávají k větší samostatnosti? Děti mají radost z toho, že něco zvládají sami a že jsou za to odměňovány.

     Zakončila bych to tím, že 3-leté dítě do školky opravdu patří, je to důležité pro jeho proces socializace, ač se to zdá ze začátku těžké, děláte to pro dobro dítěte.