Když mateřskááá končííí

Ano, je to tady. Čeká mne poslední půl rok na rodičovské dovolené. Dovolené, která mi změnila a obrátila život naruby. Je třeba položit si otázku: "Co dál?" ...

Rodičovská dovolená

Na své rodičovské cestě mívám často pocit, že se mi mateřstvím zastavil čas. Časová osa mi dělá velký problém. Po Vánocích mám běžně pocit, že je září. V září zase nevím, co je za měsíc. Roky, ty už vůbec nějak nedávám. Vzpomenout si na události, co se udály před mým mateřstvím, téměř celodenní úkol! A to jsem doma jen 3,5 roku!!! Kloubou dolů matkám, co jsou doma déle! To bych už vůbec nevěděla ani kdo jsem. 

A co teď...

Svou mateřskou cestu již brzy zakončím. Nabízí se otázka, co bude dál. Existuje způsob, jak tuhle životní změnu ulehčit? Po x letech, strávených doma se svými ratolestmi, máte jít najednou znovu do práce a děti předat do státní či soukromé celodenní výchovy - školky? Mě osobně čeká skok do neznámé vody. Nevracím se na své původní místo, práci musím najít novou. Ale ruku na srdce, poperou se zaměstnavatelé o matku dvou dětí po mateřské dovolené? Ano, přiznám se, i já, coby bezdětná, jsem vždy vyjádřila v pracovním životě pochybnosti o kolegyních, vracící se z mateřské dovolené. Jak to zvládnou? Co když jim onemocní děti? Přesně tak teď přemýšlím i o sobě. Naštěstí je můj manžel muž s velkým M. Chápe, že návrat do pracovního života nebude lehký, a bude schopen o případné nemocné děti pečovat sám a já se budu moci v nové práci rozvíjet. Samozřejmě hlavně ze začátku. 

Rozhodnutí

Rozhodla jsem se, že hodlám být doma 2,5 roku (se synem, v součtu jsem doma 3,5 roku). Nyní mi zbývá více jak půl rok a já se rozhoduji, co dál. Zda dát přednost práci či vydržet ještě doma. Termín "vydržet" zmiňuji zcela zjištně. Narovinu, občas si připadám vyhořelá.. Nebaví mě někdy nic. A tím nic myslím cokoli ! Jedu na tzv. robotický režim, odpočítávám minuty do další denní aktivity., př. jít ven, naobědvat se, apod. Nemám nápady, nesnáším volnočasové aktivity s ostatními matkami, apod.

Ano, jsou to první příznaky syndromu vyhoření a jsem si toho vědoma. Proto se to snažím nějak řešit. Neříkám že sladění rodinného a pracovního života je snažší, jak rodičovská dovolená, ale já potřebuju ke svému životu lidi ! Vždyť já jsem schopná oslovit ke konverzaci i cizí lidi na ulici. S prodavačkami běžně laškuji! Kde je mé staré já? Které mělo plné zuby lidí ze své náročné práce a jakýkoli další kontakt s lidmi byl pro ni spíš obtížný? Nejsem to já a to mě někdy děsí. 

Rodičovskáááá

Nedávno na "miminkovské" návštěvě mne zaplavil studený pot, a vnitřní hlas mi říkal : "Týýý jo chudáci, teprv je všechno čeká:"! Ano, přiznávám, můj postoj byl ovlivněn poněkud dlouhou životní a aktuální zkušeností. Nicméně pak jsem zabředla hlouběji do svých niterních myšlenek a objevila jsem na tom něco neskutečně úžasného. Je to teprv čeká! A naše republika nám to umožňuje - strávit matce s dítětem podstatnou část života doma a dokonce i s menším kapesným (rodičovskou). To je něco neskutečného! V jiných státech světa to není samozřejmostí. Ano, žena bývá často vyčerpaná, znechucená a kdoví co ještě ale také je neskutečně šťastná. Může pečovat a starat se o své dítě. Je to opravdu krásné období a muži nám to mohou jen a jen závidět. Chlapská role je zkrátka jiná, nicméně neméně důležitá! Sakra ta je důležitá a hodně. Jen ten chlap nesmí být teda blbec nooo :-) 

Závěr

Původně měl být tento článek o mém rozhodování co dál, jak najít práci, kdy přijmout práci, ale nakonec mi můj tok myšlenek tohle resumé sepsat nedovolil. Nevadí, myslím si, že článek je o tom, co aktuálně prožívám a měla jsem potřebu Vám sdělit. Děkuji a přeji pěkný den. Držte mi palce při hledání práce a hlavně správnou volbu.

Děkuji