Doznání

 "Nevím, co s tou naší holkou je. S nikým se moc nebaví, s nikým nevychází, ve škole se pere, doma je drzá, že se má Petr kolikrát co držet, aby jí nevlepil pár facek. Když s ní chci hodit rozumnou řeč, tak mi ...  

usekne, ať ji nechám na pokoji, že ji stejně nechápeme. Trochu se bojím, tati, aby se to nezhouplo v něco, co může být nebezpečné.“

„Chápu, Ireno, ale možná je to souběh několika okolností. Jednak její složitý věk ...“

„Já vím, dospívání, ale přece na to nelze všechno házet.“

„A jednak to, že jste se s Petrem ještě před asi půl rokem chtěli rozvést. A sama víš, že to bylo dost divoké.“

„Snažíme se spolu vycházet a zatím nám to docela funguje. Nevěra není něco, co by šlo jen tak smáznout, tati. Alespoň u mě teda ne!“

„Jasně. Jenže ta vaše holka není blbá. Naopak je dost vnímavá. Možná proto je teď na tom tak, jak na tom je.“

„Takže je to i naše vina?!“

„V něčem určitě.“

„Teda, tati, ty fakt dokážeš člověka podržet.“

„Mazat med kolem pusy není můj styl, to přece víš.“

„Jo, vím o tom svoje, ale jsi teď trochu nespravedlivý.“

„Co kdybyste Kláru pustili na pár dní ke mně?“

„Musí chodit do školy.“

„Tak až nebude muset. Pohovořím s ní, něco podnikneme … třeba to pomůže.“

„Já nevím. Měli bychom si to asi vyřešit sami a ne to házet na tebe.“

„Dělej, jak uznáš za vhodné, ale my si s Kájou docela rozumíme, umíme nalézt společnou řeč.“

„Budou mít pololetní prázdniny, tak třeba by je mohla strávit u tebe. A my bychom si s Petrem vyjeli na nějakou tuzemskou dovolenou po delší době.“

„A co druhé dítě, už neplánujete?“

„Nechtěla jsem dřív, dokud si to mezi sebou po té jeho nevěře důkladně nevyřešíme.“

„Už se na to, Ireno, vyser!“

„Ty seš dobrej, táto. Chtěla bych vidět tebe, kdyby se to stalo tobě třeba s mámou.“

„Ono se taky stalo.“

„Co?“

„No co. Ty si myslíš, že nás to při půl století trvajícím svazku nepotkalo?“

„Jo!“

„Ne, milá dcero. Tvoje máma si našla šaramantního kolegu. Trvalo to několik měsíců, než kápla Božskou. Dostala hned facku a pak jsem ji dal nůž na krk. Buď bude okamžitě konec, nebo přijde úplně o všechno. I o tebe.“

„Kolik mi bylo?“

„Deset přibližně. Plus mínus. Už si to přesně nepamatuju.“

„A že o tom se mnou mluvíš až teď.“

„Nemluvil bych o tom s tebou vůbec. Ale ty mi předhazuješ, že nevím, jaké to je, když ti partner zahne. Vím to tedy moc dobře. Máma se tehdy rozhodla zůstat a nepokoušet dál osud. Nebylo to pro ni ale až tak těžké. Zamilovaná doopravdy nebyla. Spíše jí lichotilo, že má mladšího kolouška. A je pravda, že se pak i v posteli se mnou zlepšila.“

„Dost, táto! Něco si nech klidně pro sebe.“

„Nebuď tak úzkoprsá. Sex je kořením života. A neměl by se zanedbávat. Zvlášť chceš-li si udržet chlapa, který má peníze i charisma.“

„Hele, on se ti Petr s něčím v tomto směru svěřoval?“

„Slíbil jsem mu, že budu mlčet.“

„Aha. Tak to je super! Co ti ten holomek napovídal?“

„Svěřil se mi, že jsi někdy studená jako psí čumák. Že někdy on by rád a ty ne … to se pak nediv, že ti manžel ulítne jinam.“

„Takže je i tohle moje vina?! Jsem špatná máma, špatná partnerka a jak se zdá asi jsem i na houby dcera, jak tě tak poslouchám.“

„Nebuď malicherná. Jen bys měla někde ubrat a jinde přidat. Na Kláru nebýt tak přísná a k manželovi být více přítulná.“

„Víš ty co, tati, že si nešel dělat psychoterapeuta. Tak já nebyla pro Petra dost náruživá! Nejspíš se tím i ospravedlňoval.“

„Můj pocit byl, že si o tom potřeboval popovídat. A navíc jsme něco vypili, tak zmizela zábrana.“

„Fajn. Proto jsem ale za tebou nepřišla. Jsem tu kvůli holce, protože si s ní nevím rady a jsem z toho dost nešťastná. A jestli ses ptal, zda plánujeme druhého potomka, tak ano, řeč na to přišla.“

„Copak řeč, musí se konat. Táhne ti, Ireno, na čtyřicet.“

„Ty si dneska fakt koleduješ.“

„Říkám jen to, co je pravda.“

„Jistěže, jak jinak! Já si snad dám s tebou panáka. Máš ten svůj domácí utrejch doma?“

„Mám, ale aby ti to neutrhlo játra. Nejsi dost cvičená.“

„Neměj strach. Pár panáků už jsem s tebou za život přece vypila.“

„Ok.“

…

Měsíc na to.

„Dědo, ono se to má tak, že já se teď s mámou ani s tátou nesnesu.“

„Údajně ani s třídní učitelkou.“

„S tou čůzou! Oči bych ji vyškrábala, kdybych mohla.“

„Proč?“

„Protože bonzuje, protože je s ní děsná pruda.“

„A vrstevnící jsou taky děsná pruda?“

„Koukám, máma nic neponechala stranou. No tak jsem se párkrát porvala.“

„Jsi holka, snad bys měla najít rozumnější způsob.“

„Možná holka, ale možná taky, dědo … ještě jsem to nikomu neřekla.“

„Co si nikomu neřekla?“

„Že jsem asi lesba.“

„A to víš, nebo se domníváš?“

„Jsem si téměř jistá. Vlastně to vím sto pro. Před tebou nemám ani problém si to přiznat. Ale před našima … mě nebaví něco předstírat. Táta pořád, máš už kluka?! Ani ho nenapadne, že by něco mohlo být jinak.“

„To se zase nediv, Kláro. Ani já nic nepoznal.“

„Tak mi teď ale poraď, co mám dělat! Vyčerpává mě to, že se musím za něco pořád schovávat, že nemůžu být sama sebou. A já bych fakt ráda …“

„Co?“

„Aby se mi něčím konečně ulevilo.“

„V tom případě nezbývá, než se vším vyrukovat.“

„Dědo, ale co když to tátu položí. Máma to možná nějak dá. Sice bude žvanit o tom, že je to nějaký můj plezír, že chci jít jenom s dobou, ale táta! Vždyť on je jak umanutej, když mluví o mých potenciálních partnerech do budoucna.“

„Měli tě holt brzo.“

„No a?!“

„To já jen tak. Tátu neber moc vážně. To chlapi směrem k dcerám někdy dělaj. To je všechno spíš legrace, chápeš to?“

„Nezní to tak. Někdy si říkám, jestli nemá doma schovanou kulovnici s ostrýma.“

„Vidíš, kdyby jo, na holku by určitě nevystřelil.“

„To má být jako vtipný, dědo, jo?!“

„Tak nabízelo se to. Tvoje máti mi taky dala co proto, když za mnou přišla, že si s tebou neví rady. Proto si teď tady se mnou.“

„Aby naši mohli někde na horách pracovat na mém sourozenci.“

„Zmínila máma něco, že by rádi. A co ty, Kájo?“

„Aspoň by se na mě neupírala pořád taková pozornost. Ale až jim povím … “

„Oni si s tím poradí, neboj.“

„A co ty, dědo? Nejsem teď jiná ve tvých očích?“

„Pořád jsi moje malá holka, jen zase o něco dospělejší.“

„Mám tě ráda.“

„Já tebe taky.“

…

Pár dní na to.

„Tak to je síla, tati. Já už si myslela, že nás nic nepřekvapí a ejhle. Klára na nás vybalí, že není na kluky.“

„Co Petr?“

„Šel beze slova do hospody. Bála jsem se, že se zhroutí.“

„To Klára taky.“

„Takže jsi byl zase první. Všechno důležitý víš od ní dříve než my. Asi fakt děláme něco blbě nebo já nevím, čím si to vysvětlit.“

„Možná se mě jenom méně bojí. Klára se teď jistě trochu zklidní, bude více happy. A vy snad taky.“

„Ty už přejímáš i její slovník.“

„Abych se do ní dokázal vcítit. Kdo jiný by měl, když ne její nejbližší.“

„Tak to holt budeme muset strávit.“

„Stačí věrtel lásky.“

„Že ty máš na všechno tak rychlou odpověď, tati.“

„Teď bych měl pro změnu otázku, když dovolíš.“

„Ale jo, mně už je všechno jedno. A to jsem neměla dneska ani tvou jadrnou slivovici.“

„Co to další mrně, nemáš už nějaké podezření?“

„Mám pouze o týden opožděnou menstruaci. Ale to u nás čtyřícítek je docela běžný.“

„Kdepak! Cejtím to v kostech. To bude zaděláno na další vnouče. Vy jste určitě s Petrem nic nepodcenili, když jste měli možnost být tři dny a noci spolu sami.“

„Chceš znát detaily?“

„Není zapotřebí. Třeba se mi Petr zase svěří při slivovici.“

„Jestli jo, tak dostane po čuni a týden s ním nepromluvím. Každopádně neměl důvod být ty tři dny na dovolený nespokojený.“

„To rád slyším.“

„Určitě nemohl mít pochybnosti o mé náruživosti, jak se ti před časem zmínil. Teď je nějaký jeho další úlet naprosto vyloučený.“

„A pak že svými řečmi neboduji,“ řekne otec dceři a obejme ji.