Svoboda být neviditelný

Dnešní doba povzbuzuje k tomu být vidět, být slyšet. Technologie k tomu připravila dokonalý nástroj: sociální sítě. Ty přispívají k mediálnímu chaosu, a nejspíš k chaosu obecně.

K čemu je takový chaos dobrý?  Chaos obecně vede ke změně. K demolici starého, přežilého, nefungujícího a vytvoření prostoru pro něco nového, co se zrodí a co přinese opět řád. Chaos patří k evoluci.

Ovšem existují i snahy chaos vyvolat a nějak řídit. Jenže jak nás poučují dějiny (ikdyž je píší vítězové), často se to někde zvrtlo a dopadlo to jinak.

Lze se dočíst o Novém světovém řádu, který má údajně vést k zotročení lidí a nadvládě umělé inteligence. Lze si takový vývoj představit? Jistě lze. Touha po moci a ovládání druhých a žití na jejich úkor je jev známý a existující. Touha upevnit svou moc „na věčné časy a nikdy jinak“ zkrátka v jistých kruzích existuje a často byla hybnou silou dějin. Jen dříve byly dějiny lokální, dnes to probíhá globálně.

Pak tu máme přirozený chod světa, to, když se kyvadlo příliš vychýlí z rovnováhy, zpětně je přírodními zákony nuceno vrátit se k rovnováze. Takže tu máme chaos „umělý“ a do toho nejspíš i ten „přirozený“, tj. ten který směřuje k obnově (božského) přirozeného řádu. Společné mají „zbourání“ (demolici) starého uspořádání světa na planetě, která „porodí“ nějaký nový svět, možná i dva rozdílné světy. Do světa před Covidem se už nelze vrátit, ať chceme nebo ne, jsme součástí nějaké globální proměny. Jen nevíme, jak dopadne. Přejme si vlídný svět.

Ale možná to nebude hned.  Možná si musíme projít nejprve nějakým nevlídným světem, abychom dokázali vytvořit svět vlídnější. Nestojím o to stát se naprogramovaným bio-robotem, být v podstatě „zdigitalizován“ a zploštěn na nějaký shluk jedniček a nul.

Uvědomuji si, že to už bych nadobro přestal být člověkem, tedy lidskou bytostí se svou nedokonalou dokonalostí. Chci zůstat člověkem a udělám proto, co bude třeba. Hlavně to ale nechám na Vyšší Moudrosti a Inteligenci.

K Vánocům jsem dostal novou knihu Vlastimila Vondrušky, dystopii „Neviditelní“, kterou jsem už stačil zhltnout. Tématem je Velký reset a lidé žijící v kontrolované společnosti s biočipy a kredity přidělovanými podle poslušnosti. Čím jsi poslušnější, tím máš zajištěn vyšší životní standard. Existují však „neviditelní“, tj. ti, kteří biočipy nemají a nejsou tak identifikovatelní.

Zápletkou románu je láska mezi „neviditelným“ chlapcem a „očipovanou“ dívkou. Vondruška je skvělý vypraveč, román nepostrádá napětí a je plný zvratů. Pro mne se poselstvím knihy stalo nebezpečí fanatismu a touha po moci a pomstě, ať již je na jakékoliv straně, čili jedno zda u „očipovaných“ či „neviditelných“.

Očipovaní sice nejsme, ale velký bratr o nás ví. Pokud používáme počítač, internet, mobilní telefon, platební kartu, jsme viditelní. Přesto se můžeme (aspoň na chvíli) stát neviditelnými. Jak? Jednoduše. Nevezmeme si s sebou mobil, nebo ho úplně na čas vypneme. Nezapneme počítač a nevstoupíme na internet. Zaplatíme v hotovosti.

A užijeme si svobodu být aspoň na chvíli neviditelnými. A když se nám to bude líbit, můžeme svou „neviditelnost“ šířit. Můžeme to dělat častěji a může nás to dělat víc.

Dopřejme si svobodu být neviditelní. Je to svoboda, kterou nám nikdo nemůže vzít, jen my sami, když nezkrotíme svou mocnou touhu být vidět a slyšet.

Být neviditelnými neznamená nevidět, naopak z pozice neviditelného můžeme vidět mnohem více, můžeme vidět i zaslepenost. Být zaslepený je daleko horší než být slepý. Slepý sice nevidí očima, ale naučil se vidět jinak.  

Nenechme se zaslepit a buďme přejícími, přejme a bude nám přáno, dejme a bude nám dáno. Nyní k tomu máme příležitost se vzájemně obdarovat. Krásné a klidné svátky všem, nejen v této „blogosféře“.