Rozhodnou korespondenční hlasy?

S rozhodujícím kolem vypjaté volby prezidenta u nás jsem si vzpomněl na to, co se dělo u našich rakouských sousedů a jak se tam opakovaly volby kvůli korespondenčním hlasům.

Vím, že korespondenční hlasy u nás nemáme, ale hlasy krajánků ze zahraničí, ať již bývalých emigrantů, či současných tam žijících nebo pracujících Čechů rozhodně nejsou bezvýznamné. TOP 09 by mohla vyprávět. Netřeba být velkým logikem na to logicky vyvodit, komu že budou hlasy vhozené na velvyslanectvích ve volbě přát. Samozřejmě, že panu profesorovi, vždy se utíkalo od nás na Západ, i za více penězi a zvučnou kariérou se jezdí tamtéž. Na východě jsou spíše dobrodruzi, obchodníci a služebníci českého státu.

Takže, ikdyby v Moskvě a Pekingu na velvyslanectvích vyhrál Zeman, ty hlasy budou v menšině proti všem hlasům ze zahraničí. A domácí hlasy se nějak rovnoměrně rozdělí.

Svobodně jsem se rozhodl k volbám nejít. Nevidím situaci tak vyhroceně, buď anebo, resp. nemám takto vyhrocené souboje rád. Tím podpořím (a zároveň nepodpořím) oba kandidáty. Z Miloše Zemana jsem již unaven (hlavně z té hysterie, co se kolem něj děje) a změny se nebojím. Z Jiřího Drahoše až tak nadšen nejsem, resp. vůbec nejsem nadšen z programu „Antizeman“, tj. kdokoliv, jen ne „probůh“ Zeman. O lidských kvalitách páně profesora nepochybuji, ani o odborných na poli vědy a jejího řízení.

Mně jako chemikovi je profesor chemie sympatický. Jen mám mírné obavy. Současná EU, resp. její řídící orgány a představitelé vůdčích zemí, u mne příliš důvěry nevzbuzují. Když se podívám na Martina Schulze, říkám si zlatej Zeman (v podstatě jakýkoliv český politik od Babiše po Kalouska). Nevím, zda jsou tzv. EU elity hloupé či navedené a proč dělají to (řekněme zbytečnou a buzerující byrokracii) a ne ono (řešení problémů, které pálí občany).

U určité skupiny levicově zaměřených (velko)městských intelektuálů, kteří jsou svými oponenty nazýváni „pražskou kavárnou“ mám (asi nejen já) pocit, že jsou oddáni své představě o „Západu“ a „Východu“, aniž by brali v potaz reálné proměny, které se jak na Západě, tak na Východě za poslední léta udály.

Reálně nelze srovnávat EU z roku 2004 se současnou EU a bývalý Sovětský svaz s dnešním Ruskem. Také reálný socialismus v bývalém Československu prošel proměnami jednotlivých „režimů“, byl rozdíl mezi lety 50., 60. 70. a 80-tými. Nejen v represích, uvolněních, ale především v důvěře obyčejných lidí v režim. Reálný socialismus začal nadšenými mládežníky, co režim nejprve podporovali, pak postupným zráním se probouzeli ze snu a někteří z nich se stali i disidenty.

Zkrátka mění se lidé, mění se společnosti, režimy… Můžeme tedy měnit i prezidenty. Nevolím a tak jsem se rozhodl. Nebudu se zlobit, ať vyhraje kdokoliv. Prof. Drahoš přináší změnu, může být k lepšímu, ale také nemusí. „Kavárníci“ přestanou aspoň řvát. Uvidíme, zda napořád a zda pan profesor podlehne jejich vlivu a bude skákat tak, jak budou pískat, nebo třeba nebude a v tom případě nespokojení „kavárníci“ dají o sobě opět vědět. Nechám se překvapit. Věřím, že přírodovědec nebude popírat přírodní zákony. Jenže koho chleba jíš, že ano. Nakonec jeho výhra jistá není.

Šel bych podpořit toho, koho jsem volil v 1. kole, leč se tam nedostal. Zemana bych podpořil v případě jiných pánů profesorů, s nimiž opravdu, ale opravdu neladím a řadím je mezi „kavárenské ultras“, prof. Halíka a prof. Putnu. A přitom jsem je kdysi dokázal i číst, ale nějak jsme se odcizili. Především tím, jak se stali (v určitém směru nenávistně) aktivističtí (z mého úhlu pohledu).

Inspirují mne jiní intelektuálové jako Václav Cílek, Cyril Höschl, Radkin Honzák, Vlastimil Vondruška a další lidé, kteří jsou fakt dobří v oborech své činnosti. Takových lidí si vážím, patří sem i zruční a ochotní řemeslníci.