Pět sloves

Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.

Jsem. Co a kdo vlastně jsem? Jsem člověk, lidská bytost. To je základ. Přirozeně jsem muž, takto jsem se narodil. A pak jsem identifikován svými životními rolemi v čase. Byl jsem miminko, batole, dítě, student, puberťák, syn, stále jsem manžel, otec, kamarád, bratr, strýc, zeť, švagr, teď jsem i tchán, budu dědeček (již brzy) a nakonec mrtvola.

Mám. Co vlastně mám? Mám tělo, mám duši (příp. jsem duše), mám majetek, mám své blízké, přátele, mám domov. Mám své potřeby a mám své možnosti.

Chci. Co vlastně chci? A co jsem chtěl? To bylo různé a souviselo s věkem. Chtěl jsem něco jiného jako batole, jako školák, jako puberťák. Chtěl jsem věci, ale chtěl jsem se i něco naučit, najít holku. Pak jsem chtěl rodinu, manželku a děti. A vždy jsem chtěl něco dělat a nyní už chci dělat jen to, co chci a co mě baví a dělá radost.

Moct. Co vůbec mohu? Mohu všechno. Mohu všechno, co chci. Vlastně to není tak úplně pravda, nemohu úplně všechno, nicméně mohu všechno, na co si troufnu. Mohu všechno, co budu chtít poznat, co si budu chtít vyzkoušet. Mohu být sám sebou. A to chci.

Jako je být spojeno s mít, je chtít spojeno s moct. Aspoň takto to já vnímám.

Výše byla uvedena slovesa v kladném tvaru. Poslední sloveso je sice v záporném tvaru (předpona ne), ale zdá se být ze všech nejkladnější.

Nemuset. Co vlastně nemusím? Nemusím poslouchat blbosti, nemusím se setkávat s blbci, nemusím dělat to, co nechci. Většinou také podle situace, někdy se nevyhnu opaku a musím něco řešit, třeba píchlé kolo u auta nebo u bicyklu. Občas musím uklidit, mám nějaké povinnosti v práci.

Ale nemusím hltat zprávy, nemusím všude jezdit autem, spoustu věcí, které po mě někdo chce, abych dělal, dělat nemusím. Proč dělat to, co mi vůbec nedává smysl, co jde proti mé nátuře.

A je to má svobodná volba nemuset. To, co nechci dělat, dělat nemusím, protože se tak svobodně rozhodnu, ale zároveň za to rozhodnutí nesu zodpovědnost.

To bylo mých pět sloves pro život. Vězte a věřte, že jste úžasní, že máte vše, co potřebujete a co si dovolíte. Že můžete cokoliv, pro co se rozhodnete a můžete dělat to, co chcete. A co nechcete, dělat opravdu nemusíte. To je svoboda.

Sloveso nemuset je báječné sloveso, které je nositelem svobody. Musím dělat v korporátu, když nechci? Musím trpět svého hrozného šéfa? Nemusím, ale musím pro to něco udělat, odejít nebo se postavit sám za sebe, vyjednat si lepší podmínky. Zkrátka se z toho osvobodit.

Musím poslouchat kecy nějakého zmateného Signalisty u Václava Moravce? Nemusím. A ani nechci. Tak to nedělám.

Nakonec musím jen zemřít a do hrobu si nic nevezmu, tak proč lpět na majetku. I tak si mohu život užít, když chci, protože mám k tomu podmínky, když tu jsem a vím, že nemusím se nikomu zavděčit, nemusím se nikoho bát, nemusím všechny poslouchat, nemusím vědět vše, co se kde děje ve světě.

Ale chci a mohu si všímat, co děje mně v daném místě a daném čase, tady a teď. To mohu svým přístupem k životu ovlivnit.