Nestěžuj si, nelituj se, nenadávej

Proč? Protože to vyčerpává. Bere to energii potřebnou pro život. Pro překonávání překážek. A že jich nyní budeme mít a budeme je prožívat. Sami za sebe.

Můžeme z toho vyjít posíleni a zoceleni. Měli bychom převzít zodpovědnost za své životy, zbavit se strachu, pomáhat si, obnovit sounáležitost, pracovat odspodu na obrodě naši společnosti, budovat spolupráci a svépomoc.

Nikdo jiný nám nepomůže. Ještě se spoléháte na vládu? Naopak, vláda se spoléhá na nás, že budeme vyděšeni a budeme ji poslouchat. Ona to přece za nás vyřeší. Věříte tomu?

Tak si věřte. Tato „pekelná“ vláda, je pro nás paradoxně „darem z nebes“.  Ukazuje nám svou nemoudrost, protože nevidí (nebo nechce vidět?) souvislosti a neposlouchá kompetentní lidi s jinými názory (energetiky, průmyslníky). Také trpí určitou povýšeností nad obyčejnými lidmi a pokrytectvím, tj. užíváním dvojího metru. Asi si myslí, že nám ukazuje svou sílu, ale je to spíše slabost, protože silní (v kramflecích) nepotřebují cenzurovat, zastrašovat a prosazovat zákony upevňující jejich moc.

Máme to denně na očích a mnozí to odmítají vidět. Vládu poslouchají na slovo a ničemu se nediví. Hlavně, že mám svůj konzumní komfort a že vím, kdo za to může. Tomu mohu spílat. Je to jednodušší než přemýšlet, hledat cesty a něco dělat.

Koho asi mají vládci (obecně) nejraději? Lidi, kteří drží hubu a krok, lidi, kteří se bojí a kteří poslouchají na slovo. Tj. ty, kteří jsou snáze manipulovatelní. Těch nemanipulovatelných je totiž menšina. Protože se vláda bojí, aby se ta menšina nerozrostla, všemožně se snaží tu pro ni nebezpečnou menšinu, zastrašit a hlavně umlčet. Důvodem je, aby si lidé rozmysleli odpor, a aby, když už se lidé na ten odpor postaví, byli odpůrci v očích těch poslušných ti nejhorší, ten „odpornej sobeckej póvl“, kterej nám tady rozkopává bábovičky a ruší nás při práci.

Tak se někteří odpůrci soustředí na boj s vládci, jiní je ignorují a snaží se to dělat po svém. Vládci jsou však čím dál nervóznější, snaží se věci urychlit a hrát to ve svůj prospěch, tj. upevnění moci. Nejlépe na věčné časy. Ten aktivní odpor jim sice věnuje energii a pozornost, zároveň ale jejich energii a pozornost soustředí na sebe a pasivní odpor je tak nechán na pokoji. Tzv. pasivní rezistence vlastně znamená nedůvěru ve vládní režim, nedává mu energii a pozornost, ale hlavně mu nijak nepomáhá. Je to, skoro bych řekl, rafinované, protože „mlčící většina“ není jednolitý soubor, ale poměrně různorodý. Mlčet neznamená jen souhlasit, nebo se bát, ale také vědomě ignorovat.

Problémem je, že se (globalistickými) vládami prosazovaná ideologie naprosto míjí s potřebami a zájmy lidí, kterým by měly ty vlády sloužit, ne je ovládat a ždímat. Nenažranost a hloupost vede vlády k destrukci naší současné průmyslové civilizace.

Pokud má vláda „za úkol“ rychle tu zavést bídu a chaos, dělá to velmi dobře. Pokud by chtěla (a měla) dělat něco pro své lidi, pro občany a obyvatele Česka, tak už se poměrně dlouho rozkoukává a nějaká moudrá řešení zohledňující naši situaci a zájmy, moc nenabízí. A ta řešení, která nabízí, jsou spíše nereálná zbožná přání, v tuto chvíli nedostatečná a dá se napsat, že i nedomyšlená až směšná.

Z toho plyne, že na vládu se spolehnout nemůžeme a že vláda svým způsobem pomůže hodně lidí probrat z letargie, až je připraví o ten konzumní komfort. A tady stěžování, litování se a nadávání ničemu nepomůže. Obrazně řečeno, budeme muset vyndat ruce z kapes a postavit se na vlastní nohy. Čím dřív, tím líp.

Chápu, vnější podmínky jsou těžké (doba „postcovidová“ a válka „za humny“), ale to je právě výzva k tomu vyhrnout si rukávy, a hlavně se domluvit (např. vláda s opozicí), jak dál? Jak pomoci (ulehčit) lidem a firmám? Jak situaci s rostoucí inflací, s rostoucími cenami energií, potravin, zvyšováním životních nákladů se současným snižováním životní úrovně obyvatel, přežít bez sociálních bouří a v relativním klidu?

Moudrá vláda by si měla být těchto rizik vědoma, hledat řešení a včas a rozumně je komunikovat, aby se předešlo těm horším scénářům a aby se lidé necítili hozeni přes palubu, což už se děje.  Mějme na paměti, že zoufalí lidé, dělají zoufalé věci.