Líní kapři v zatuchlém rybníčku

Říká se, že změna je život a lépe kráčí životem ten, kdo dokáže změny přijímat, nebránit se jim a vidět je jako příležitost, výzvu.

Většina lidí ovšem má tendenci se zapouzdřit. Proto jsou pružné, možná i příliš dravé, menší subjekty, které dokáží pružně reagovat na změny. Vyznačují se tím, že jsou obvykle malé a vedou je zapálení nadšenci, kteří se nebojí riskovat.

Pak přijde fáze růstu a zakladatel zraje spolu s firmou, a přitom si i ve zralém věku udrží svoji dynamiku (to je asi nejvíc patrné v případě rodinných firem, známým příkladem je Stanislav Bernard a jeho pivovar). Nebo to končí tím, že firma přeroste své pružné dynamické zakladatele a stane se z ní „líný kapřík“, který si hledí hlavně klidu, jistot, bezpečí a benefitů. Toto hlídají korporátní manažeři.

Pak už to není ta původní firma, z níž zůstane jen jméno, nebo ji koupí zpravidla nějaká nadnárodní korporace. Dochází (nemusí vždy) tak ke stagnaci, pohodlnosti, žije se ze jména, z podstaty, velikosti a možnosti upravit si zákony k obrazu svému, resp. ke své potřebě.

V krizi by v přirozeném kapitalismu došlo k bankrotu takové firmy, uvolnění kapitálu, kapacit pracovní síly, trochu by to bolelo, pak by se to nějak přeskupilo a jelo se dál. Jenže je-li něco nejen „zatuchlé“, ale i příliš veliké a má to velkou sílu a vliv, pak nastoupí vydírání a všichni se bojí do toho říznout.

Když se najde někdo odvážný, že do toho řízne, obvykle vytéká hnis a žluč. Nechtěl jsem se vyjadřovat k České televizi, resp. dvěma nově zvoleným radním, které asi nejvíce zpopularizovala média, která do nich nejvíc šila, v čele s ČT. Nicméně to, co se kolem toho mediálně děje, mi připomnělo ten zatuchlý rybník s línými kapříky.

Takže „líní kapříci“ v zatuchlém rybníčku dostali to, čeho se nejvíc báli. Mohou tak přijít o své jistoty, prebendy, někteří mohou skončit. Ale celkově je to příležitost k okysličení, k rozhýbání vod v rybníčku, tuto úlohu na sebe v rybníku berou štiky.

V ČT jde třeba o zpravodajství, kde může dojít k rozkročení v názorech, zazní i to, co tam kdysi bylo, a co bylo téměř vymizeno, najdou se nové dynamičtější formy pořadů, které nahradí stávající (už vyčerpané) pořady.

Může se to týkat i jiných tvůrců. ČT se mi líbila i tím, že se nebála experimentovat a přinášela zajímavé pořady různých žánrů. Vzpomínám třeba na „Českou sodu“ nebo „Kosmo“, kde jsem se smál, „Stardance“, kde jsem obdivoval krásu, eleganci, pohyb a okamžitý situační humor. Zkrátka dříve jsem si vystačil s ČT. Byl jsem v obraze, věděl, co se děje, televizi jsem důvěřoval, dobře se bavil, poučil.

Pak nastala změna a já si všiml jistého vzdalování se mezi mnou a ČT. Přestal jsem postupně sledovat politické diskusní pořady, zpravodajství, zábavu i ty experimenty, které na můj vkus začaly být „angažované“, nesrozumitelné a nepřinášely mi to, co dřív: pohlazení na duši či rozechvění bránice.

V zásadě to mi přinášela jen stará tvorba z archivu. Když má tvůrce pohodlný zdroj příjmu, zpohodlní, začne se o něj bát a v tu chvíli už netvoří to, co jde z něj (nápady, inspirace), ale začne pracovat na zakázku a zákazník (zadavatel) je pán. Zadavatel může poskytnout tvůrci i tvůrčí svobodu, zpravidla nebývá absolutní, ale je nějakými podmínkami, či požadavky omezená, nebo zafunguje autocenzura ve smyslu, tohle už jsem přestřelil.

Pokud je tvůrců úzký okruh a nikdo jiný nemá šanci do toho proniknout, dochází k tvůrčímu vyčerpání. Kdysi svižný seriál, nebo pravidelný (periodický) pořad časem vyčpí, začne působit křečovitě, nuceně, trapně a chce to oživit. Nějakou změnou.

Takže volbu nových radních a jména jako Hana Lipovská a Luboš Xaver Veselý vnímám jako kyslík do zatuchlého rybníčku, jako příležitost ke změně, která může ČT rozhýbat, vést k větší rozmanitosti nejen ve zpravodajství a publicistice, ale i to, že svěží vítr přinese i do autorské tvorby, financované z koncesionářských poplatků. Noví radní mohou vnést nové podněty, oživit diskusi.

Je to tedy nějaké ohrožení? Pouze v tom smyslu, že každá příležitost je zároveň hrozbou, hlavně pro ty, jimž současný stav nejvíc vyhovuje, a kteří si ho zuby nehty brání a změny se bojí.

Přeji ČT, aby se proměnila v instituci dynamičtější, různorodější, svěžejší. Aby diváky nenudila, nepoučovala, ale aby je bavila a vzdělávala. Aby tříbila vkus a nepropagovala hnus. Podaří se?