Kosení a cesta vlakem

Manželka mě přihlásila na kurs kosení, tedy sekání ručním žacím nástrojem, zvaným kosa. Ani jsem se tomu nebránil, protože kosení považuji za zdraví prospěšné a též lučně tvořivé.

Tedy činnost, která může přetvořit trávník sečený motorovou sekačkou časem v louku: Samozřejmě se sekačky nevzdáváme a budeme ji i nadále využívat, ale tichá kosa v ranní rose je zkrátka něco úplně jiného. Ale chce to umět kosit, a hlavně mít opravdu dobře připravený nástroj, tedy kosu. To jsem pochopil na kursu.

Kurs se konal v areálu záchranné stanice živočichů a Ekocentra Huslík, poblíž Poděbrad. Dohodl jsem se s manželkou, že pojede na chatu autem a já ji na chatu převezu kolo (po babičce). Tak jsem v sobotu ráno vyrazil na dámském kole z Benátek na vlak do Lysé. Pak jsem se svezl vlakem do Libice nad Cidlinou a přes vesnici, kolem památníku Slavníkovců dorazil k soutoku Labe s Cidlinou, a ještě kousek lesem na místo určení.

Tam nás přivítali, sešli jsme se tři účastníci kursu (dva chlapi, jedna žena) a čtvrtým byl školitel. Původně bylo na pozvánce napsáno, že jde o celodenní kurs od 8:30 do 18 hod. Tak jsem si v práci dohodl dovolenou, protože jsem netušil, jak budu vypadat. Byl jsem naprosto v pohodě, jednak jsme kosili jen do oběda, nástroje byly ostré, tráva vysoká a když se člověk soustředil na styl, šlo to jak po másle. Samozřejmě chyby jsem dělal stále, ale hlavně jsem přišel na to, co dělám doma (na chatě) špatně, a že jsem si blbě nasadil kosu (což musím napravit). Po svačině jsme si zkoušeli naklepávání, resp. dívali se na to, jak se to správně dělá.

Před rozloučením jsme si prohlédli záchrannou stanici, když předtím na kosené louce jsme viděli ježka a užovku obojkovou. V půl třetí jsme končili a já se na kole přesunul na nádraží ve Velkém Oseku, odkud mi jel ve tři hodiny přímý vlak až na chatu. Ten vlak měl ve tři hodiny odjet, v reálu přijel skoro v půl čtvrtý.

Na nádraží jsem pozoroval neuvěřitelnou scénu. Stál tam žlutý rychlík z Ústí n. L. do Kolína, za chvíli z něj nechali vystoupit lidi a poslali je před nádražní budovu. Pak hlásili zpožděný vlak z Kolína, který dorazil a čekal. Potom přijel motorák ze směru naší chaty, který měl jet do Kolína, ale také stál a nechali z něj vystoupit lidi. Pak projel rychlík na Hradec a elefant z Kolína pokračoval na Prahu.

Můj vlak vůbec nehlásili. Myslel jsem si, že motorák, co měl jet do Kolína vrátí na Trutnov a já s ním pojedu, protože u žlutého rychlíku převeleli lokomotivu do opačného směru. Pak hlásili, že ten motorový vlak z Trutnova, z něhož vyhnali lidi, pokračuje do Kolína a zároveň konečně hlásili i můj vlak (na Trutnov). Zmatení cestující, kterým nikdo nic neřekl, se rozdělili – část nastoupila do vlaku na Kolín a druhá zůstala a čekala na náhradní autobus. To už jsem nesledoval, protože jsem už mohl nastoupit do svého zpožděného vlaku.

Takže technická závada na trati způsobila docela velkej chaos. Jestli to tam taky neřídil nějaký Signalista? Můj vlak, protože nikde pak nečekal, zmenšil své zpoždění, takže krátce po páté hodině jsem byl na chatě.  

Pokud jsou systémy složité a přestane fungovat technika, je složité ji zase obnovit. A v tomhle případě evidentně se někam ztratil i ten zdravý rozum a lidskost. Proč něco neřekli nádražním rozhlasem? Proč, když se ten vlak na Kolín už mohl rozjet, nedošli pro lidi před budovou a neposlali je zpátky do vlaku?

Lidi přece pochopí, je-li nějaký problém, ale při takové nekomunikaci a organizačním zmatku, se nikdo nemůže divit, že jsou naštvaní. Copak už to všude řídí ti nejsprávnější ideologové? Jak by řekli bratia Slováci: „ozaj to tak vyzerá“.