Když nejezdí vlaky (okolo)

Kolem chaty nám jezdí vlaky. Jezdí pravidelně ve dvouhodinovém taktu. Navíc se v Martinicích křižují, což se projeví tím, že nejprve jede vlak do Martinic a za 20 minut jede vlak zpátky.

Tak se díky nim orientujeme v čase. Je to celkem jednoduché, od 7 do 21 hod. to jede každou lichou hodinu. Na Trutnov 10 minut před lichou celou hodinou a na Chlumec 10 minut po.  A tak nás vlak třeba upozorní, že se blíží čas oběda či večeře, nebo, že už je ráno a můžeme vstávat.

Daleko předtím nás na svítání upozorní ptáci. Ve všední dyn ještě jezdí mezi 5. a 6. hod. ranní posilové vlaky, přes noc nic nejezdí. Občas jede i nákladní vlak, drezína, nebo historický motoráček či parní vlak. Pravdou je, že i pravidelné vlaky mají zpoždění, ale většinou máme odpozorováno, že jezdí na čas.

Přijeli jsme v pátek kolem šesté večerní, vybalíme, zapneme jističe, zkontrolujeme, že vše funguje, jak má, prohlídneme vše i venku, navečeříme se a pak si všimneme něčeho divného. Nejel žádný vlak kolem sedmé večerní. Nejel ani ten poslední před devátou. Asi výluka. Pak se dozvídáme, že opravují železniční přejezdy a najdeme si, že výluka potrvá do 13. července. Takže nás kromě proběhlého víkendu bez vlaků, čeká ještě týden bez vlaků. Zavedená náhradní autobusová doprava kolem nás nejede.

Jen pravidelná autobusová linka ve všední dny. O víkendech většinou vidíme projet kolem nás poslední spoj v pátek.

Mám vlaky rád a zvykl jsem si na jejich průjezd kolem. Když je člověk nevidí a neslyší, považuje to za divné. Dětství a mládí jsem prožil v Kolíně, což je významný železniční uzel. Protože rodiče auto nikdy neměli, jezdili jsme všude vlakem. Nejčastěji na Sázavu na dovolenou, lokálkou do Ledečka a pak do Samopší. S babičkou jsme jezdili za Golčův Jeníkov do Vlkanče na houby, s rodiči na výlety do Prahy (národní muzeum, technické muzeum, ZOO, Pražský hrad, také třeba Kotva a metro). Pak jsem vlakem dojížděl na střední a na vysokou školu.

Za studií jsem jezdil vlakem na prázdniny i víkendy. Zvířetice (nádraží Bakov nad Jizerou), Březnice, Karlštejn. Do zaměstnání jsem dojížděl autobusem. Pak jsem se přestěhoval do města, kde žádný vlak nejezdil, resp. hlavní trať se Benátkám vyhnula, nicméně koleje sem vedly do továrny, a občas tu projel nákladní vlak, než vlečku úplně zrušili. Předtím v roce 2001 jel na dětský den vlak parní. Krátce na to byly koleje demontovány, jako pozůstatek zůstal nový most přes slepé rameno Jizery, když ten původní zničila stoletá povodeň v roce 2000. Železnicí se do továrny vozil převážně bauxit, který se tavil v pecích. Pece byly zrušeny a s nimi posléze i koleje.

Občas jsme využívali nejbližší nádražíčko v polích Zdětín u Chotětova odkud vedla vlečka do Carborunda. Dnes po trase bývalé vlečky vede cyklostezka. Autobus od nás jezdí na nádraží do Lysé n. L. a Milovic, kde je většinou přímá návaznost na vlaky. Na vlak se dá jet i do Brandýsa nad Labem, Mladé Boleslavi, Kropáčovy Vrutice. Na Prahu jezdí autobus po dálnici.

Teď mám vlaky na chatě a občas je tam využívám. Přepravuji se tam ale autem, vlakem je to s přestupy, navíc časově skoro třikrát tak dlouhé. Člověk si ale odpočine od řízení a ve vlaku může leccos zažít. A protože vlakem jezdím rád, snažím se, abych jím občas jel. Nejlépe o dovolené, to nikam nespěchám.

Znáte to. Je léto. V Česku jsou rozkopané silnice a železnice také. Opravdu je nejspolehlivější chodit pěšky nebo na kole. U těchto typů dopravy jste limitován rychlostí (pomalostí), časem a fyzickou kondicí, pokud tedy nevyužíváte elektrokolo.

Na delší trasu přes všechny objížďky a výluky je ale lepší použít auto či vlak.