Jak se mi zhmotnilo přání

Na začátku bylo slovo. Tentokrát ne slovo boží, ale slovo mé manželky. Chci chatu! Jak řekla, tak udělala. Že bych také chtěl chatu?

Proč? Stačí nám zahrádka a pak nemít takový závazek je snad lepší, můžeme místo na chatu jezdit na výlety. Na druhou stranu je možnost mít chatu jako základnu k výletům do okolí. To mě nahlodalo. Zatímco manželka hledala na internetových realitách, co by a za kolik bylo k mání (přestože jsme na to neměli), já jsem postupně tál a věděl jen, že nechci, aby to bylo moc daleko a nechci jezdit přes Prahu. Takže směr byl jasný: sever, akční rádius 50 až 100 km od domova. Padlo to na Liberecký či Královéhradecký kraj.

Dvě chaty (na Českolipsku) jsme navštívili a moc se nám to nelíbilo. Tak jsem si řekl přání: chci, aby to bylo obyvatelné bez potřeby rekonstrukce, přičemž stačí malá chatka. Aby tam bylo blízko do lesa, ideálně nějaké koupání, blízko vlakové nádraží, nedaleko do civilizace. Přání ne zrovna skromná a obtížně splnitelná najednou.

Přesto se to zhmotnilo. Třetí chata nás z inzerátu původně moc neoslovila, sice cena se zdála přijatelná, nějaké peníze jsme měli, dostali jsme něco díky prodeji matčiny garsonky, a zbytek si mohli půjčit od syna, kterému končilo stavebko, ale něco se nám na tom nezdálo. Inzerát nebyl na realitkách (ale na bazoši), původní majitel to chtěl bez realitky a bez právníka, což nám přišlo takové mírně podezřelé. Obávali jsme se, aby to nemělo nějaké exekuce či nevyjasněné majetkové poměry, ale to bylo v pořádku.

Pak jsme se rozhodli tam jet a kouknout se na to. Zaujalo nás to na první dobrou. Hezká malá obyvatelná chatka, velké pozemky, zavedená elektřina, za chvíli projel vlak. Prodávající nám vše ukázal, vysvětlil, a dal nám čas na rozmyšlenou, měl asi tři zájemce. Doma jsme si říkali dojmy a rozhodli se, že do toho půjdeme. A tak jsme to kupili.

A jak to dopadlo s tím „zhmotněným“ přáním? O vlaku jsem se již zmínil. Nádraží máme blízko, deset minut pěšky. Lesy jsou v okolí, a dokonce kousek malého minilesa vlastníme. Jsme na kraji jedné vesnice a máme to centra obce dva kilometry (prodejna, cukrárna, hospoda, pošta). Pokud projdeme pod mostem (pod tratí) jsme za chvíli na kraji druhé vesnice, kde se v centru nachází koupaliště a dokonce kino, dále zahradnictví.

Nejbližší města jsou na jednu stranu Jilemnice, na druhou Nová Paka, obě města disponují plaveckými bazény, v Jilemnici jsou běžecké tratě a samozřejmě v Krkonoších sjezdovky. I na ty výlety do okolí dochází a můžeme jet i vlakem.

Jsou tam pevné hranice, z jedné strany silnice a nad ní železnice, z druhé strany potok. Pak cesta k dalším chatám a sousedům a sousedé za naším lesíkem, je to tedy skoro na samotě. Jen ta okreska, která je zároveň cyklostezkou, nám připomíná, že taková samota to zase není.

Nicméně jsme v tom „zhmotněném“ snu moc spokojení. Byť se tam dost nadřeme, ale to nám nevadí. Naopak, dokonce nás to baví.

Kdo by chtěl vědět a vidět víc, může se podívat na odkaz: Zahrada a chata :: Tichaci.cz