Na začátku bylo slovo. Tentokrát ne slovo boží, ale slovo mé manželky. Chci chatu! Jak řekla, tak udělala. Že bych také chtěl chatu?
Proč? Stačí nám zahrádka a pak nemít takový závazek je snad lepší, můžeme místo na chatu jezdit na výlety. Na druhou stranu je možnost mít chatu jako základnu k výletům do okolí. To mě nahlodalo. Zatímco manželka hledala na internetových realitách, co by a za kolik bylo k mání (přestože jsme na to neměli), já jsem postupně tál a věděl jen, že nechci, aby to bylo moc daleko a nechci jezdit přes Prahu. Takže směr byl jasný: sever, akční rádius 50 až 100 km od domova. Padlo to na Liberecký či Královéhradecký kraj.
Dvě chaty (na Českolipsku) jsme navštívili a moc se nám to nelíbilo. Tak jsem si řekl přání: chci, aby to bylo obyvatelné bez potřeby rekonstrukce, přičemž stačí malá chatka. Aby tam bylo blízko do lesa, ideálně nějaké koupání, blízko vlakové nádraží, nedaleko do civilizace. Přání ne zrovna skromná a obtížně splnitelná najednou.
Přesto se to zhmotnilo. Třetí chata nás z inzerátu původně moc neoslovila, sice cena se zdála přijatelná, nějaké peníze jsme měli, dostali jsme něco díky prodeji matčiny garsonky, a zbytek si mohli půjčit od syna, kterému končilo stavebko, ale něco se nám na tom nezdálo. Inzerát nebyl na realitkách (ale na bazoši), původní majitel to chtěl bez realitky a bez právníka, což nám přišlo takové mírně podezřelé. Obávali jsme se, aby to nemělo nějaké exekuce či nevyjasněné majetkové poměry, ale to bylo v pořádku.
Pak jsme se rozhodli tam jet a kouknout se na to. Zaujalo nás to na první dobrou. Hezká malá obyvatelná chatka, velké pozemky, zavedená elektřina, za chvíli projel vlak. Prodávající nám vše ukázal, vysvětlil, a dal nám čas na rozmyšlenou, měl asi tři zájemce. Doma jsme si říkali dojmy a rozhodli se, že do toho půjdeme. A tak jsme to kupili.
A jak to dopadlo s tím „zhmotněným“ přáním? O vlaku jsem se již zmínil. Nádraží máme blízko, deset minut pěšky. Lesy jsou v okolí, a dokonce kousek malého minilesa vlastníme. Jsme na kraji jedné vesnice a máme to centra obce dva kilometry (prodejna, cukrárna, hospoda, pošta). Pokud projdeme pod mostem (pod tratí) jsme za chvíli na kraji druhé vesnice, kde se v centru nachází koupaliště a dokonce kino, dále zahradnictví.
Nejbližší města jsou na jednu stranu Jilemnice, na druhou Nová Paka, obě města disponují plaveckými bazény, v Jilemnici jsou běžecké tratě a samozřejmě v Krkonoších sjezdovky. I na ty výlety do okolí dochází a můžeme jet i vlakem.
Jsou tam pevné hranice, z jedné strany silnice a nad ní železnice, z druhé strany potok. Pak cesta k dalším chatám a sousedům a sousedé za naším lesíkem, je to tedy skoro na samotě. Jen ta okreska, která je zároveň cyklostezkou, nám připomíná, že taková samota to zase není.
Nicméně jsme v tom „zhmotněném“ snu moc spokojení. Byť se tam dost nadřeme, ale to nám nevadí. Naopak, dokonce nás to baví.
Kdo by chtěl vědět a vidět víc, může se podívat na odkaz: Zahrada a chata :: Tichaci.cz
