Drtička Daniela trochu jinak

Kolega Lubomír Kvapil se nedávno pustil ve svém blogu do Daniely Drtinové. Není na mne, abych soudil, faktem je, že způsob vedení rozhovoru z pozice manipulativní se mi nelíbí.

Komunikace se tak odehrává stylem jakýchsi návodných otázek s cílem vynutit si odpovědi a pak je okomentovat způsobem „morálního“ vítěze, kdy správný je jen názor moderátora (či jeho chlebodárce).

S oponentem nemusím souhlasit, ale jako profesionální „komunikátor“ bych měl nechat prostor pozvanému hostu a vést hovor kultivovaně, pokládat otázky k tématu tak, aby ten rozhovor krásně plynul a dal se poslouchat. Pokud se z toho stane konfrontace, tj. útok a obrana (resp. protiútok), maximálně to osloví fanoušky jedné či druhé strany. A výsledkem nebude pocit: dozvěděl jsem se něco nového, co mne obohatilo a potěšilo, ale jen to, že jsem se utvrdil v tom, kdo je na čí straně. A kdo to komu „nandal“.

Mám s paní Drtinovou i jinou zkušenost, která se týká hostů z oblasti „psychosomatické a spirituální“. Tito hosté (např. Jan Hnízdil, Jaroslav Dušek, Milan Calábek, Jarmila Klímová a další) se nenechají vyvést z míry, jsou nad věcí, drží se tématu. Reportérka je na ně profesionálně připravená, je vidět, že se snažila seznámit s jejich prací a názory, příp. tyto názory s jejími souzní a tak je hovor veden v přátelském duchu. Vypadá to i jakoby tito lidé Danielu nějak „očarovali“ kouzlem své osobnosti.

Takovým balzámem pro mne bylo i povídání s Františkem Musilem, vedoucím českým lékařem pracoviště čínské medicíny ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. V zásadě se ten rozhovor proměnil díky hostovi. Nejprve byl tlačen k reakci na námitky České lékařské komory k registraci čínského lékaře a následně čelil dalším návodným (manipulativním) otázkám v rychlém sledu za sebou. Host odolával, usmíval se a velmi stručně odpovídal. Dalo by se říci, že svým „neřeším, nezabývám se tím, to není (můj) problém“ otázku odpálkoval zpět k moderátorce, která se ještě snažila zaštítit autoritou prezidenta lékařské komory, který k čínské medicíně řekl toto…. Načež odpověď ve smyslu: „jsem rád, že tu máme svobodu slova a myslím si, že je to jen neznalost“ přehrála slovní ping-pong zase k moderátorce. Nejvíc mne dostala odpověď na otázku: „vnímáte to jako obstrukce ze strany komory?“ „Ne, víte, já to neřeším, nezajímám se, pracuji, ono to časem vyšumí“. Moderátorka po „vystřílení munice“, kdy nezasáhla cíl, nechala již rozhovor příjemně plynout, dala hostu více prostoru a já se mohl jako divák dozvědět něco více zajímavého o čínské medicíně. Líbilo se mi, jak pan doktor "napětí" uvolnil smíchem, jak se nenechal vmanipulovat do situace, kdyby na druhé „kydal hnůj“ a nenásilně s úsměvem si prosadil svou a nakonec asi řekl to, co chtěl říct. Zkrátka dialog je o tom druhému naslouchat, ne ho přesvědčovat o tom, že nemá „správný“ názor.

A tak si říkám, není jeden svět, ale miliony našich světů v jednom světě. Každý si tvoříme svůj svět a ty naše světy na sebe naráží. A protože v tomto světě je dominantní polarita (plus, mínus), tak se podobně jako magnety některé naše světy vzájemně přitahují, některé odpuzují. Někteří lidé do našeho světa přicházejí, jiní odcházejí. Tak to prostě je.