Co se děje pod povrchem?

Nebo co se děje za oponou? Tedy v místech, kam nevidíme, kde můžeme jen něco tušit. Proč se lidé chovají tak nepochopitelně?

Protože si do toho projektujeme sami sebe, a tak trochu i své sobecké zájmy. Přiznám se, že osobně nechápu chování naší vlády, která věci, které by měla prioritně řešit, řeší buď liknavě nebo neřeší vůbec. Jde o inflaci a ceny energií utržených z řetězu, které již ohrožují existenci českého hospodářství a postupně uvalují i část tzv. střední třídy do chudoby.

Za to, když jde o agendu globalistů jako pandemický zákon, korespondenční volby či svatby stejnopohlavních párů, tam je vidět rychlá akce, tah na branku, zkrátka vysoká aktivita, na rozdíl od pasivity (či bezradnosti?) v řešení drahoty, a především vysokých cen energií.

Nehledě na složitost byrokratického systému, kde se jaksi vytrácí lidskost a vše stále více spěje ke kontrole a řízení umělou inteligencí.

Pozornost je v dnešním světě vytvářena médii. Ta nastolují témata, kterým lidé věnují pozornost a až nadměrně se jimi zabývají, komentují, hádají se nad nimi. Na druhou stranu to může být vše jen jakási „krycí mlha“ a odvádění pozornosti, kdy se tak nějak nepozorovaně děje něco jiného pod povrchem či tzv. za oponou.

Mohou to být věci nekalé (záleží na úhlu pohledu), ale i věci do budoucna dobré. Ony ty zprávy probublávají na povrch a záleží na každém z nás do jaké mozaiky si je složí, jakou jim bude věnovat pozornost a jak se k nim postaví.

Tak samozřejmě už dávno vybublal Velký reset, Agenda 2030 (proč zrovna tento rok?), NWO, 4. průmyslová revoluce, řízení pandemií s pomocí WHO a další plány globalistů, kam si asi každý dokáže i přiřadit nejznámější jména jejich protagonistů.

Na druhé straně se začíná rýsovat „projekt Trojmoří“, čili spolupráce zemí středo-východoevropského prostoru na ose sever – jih, která může být v EU výraznou protiváhou osy Paříž – Berlín – Brusel. Takové politicko-ekonomické oddělení Německa a Ruska. Kamínkem do mozaiky byla i mezinárodní konference „Svatý Vojtěch a středoevropský prostor“ pod záštitou Dominika Duky.

Dá se říci větší emancipace tohoto prostoru (mnohem většího než V4, od Baltu k Jadranu a Černému moři), který svojí spoluprací může vést ke snížení závislosti na Německu a samozřejmě Rusku. Děje se tak pod kuratelou USA, v jejichž strategickém zájmu je oslabení Evropy a Ruska, tedy zejména osy Berlín – Moskva.

Ale jak známo USA nemají přátele, ale jen spojence, a především své zájmy. A to hlavně zájmy „hlubokého státu“ (Deep State), které se v průběhu času mohou vyvinout jinak. Takže nějaký vývoj zároveň se soubojem starých a nových pořádků se tu děje.

Staré pořádky jsou neudržitelné a ty nové už vykukují. Co z toho bude, to záleží i na nás samotných. Co vše dovolíme každý z nás, aby s námi bylo činěno, jak se k tomu postavíme, zda překonáme strach a zda se vydáme cestou svého srdce, které nás může spojit navzdory odlišným názorům a pohledům na svět.

Budoucnost se (dle mého chápání) zužuje na dva zásadně odlišné pohledy: buď se necháme totálně ovládnout, nebo budeme vládnout sami sobě.

Abychom si dovolili vládnout sami sobě a vydali se tak na cestu té lidštější budoucnosti, musíme se tzv. probudit z hypnózy, tj. uvědomit si, že nejsme bezmocní a že zdánlivě mocní (většinově líní chamtiví zbabělci, psychopati a sociopati bez empatie) opírají svou moc o náš strach, o naši poslušnost a tímto směrem nás dovedně manipulují. Následně (po probuzení) je třeba se spojovat, spolupracovat a využít svého potenciálu ve prospěch svůj a druhých lidí.

Pak se může dařit budovat od spodu společnost vstřícnou, spolupracující, tvořivou, sebe-vědomou, soběstačnou, nezávislou. Společnost založenou na skutečné (ne proklamované) lásce, pravdě, respektu, které nechybí pokora, soucit, upřímnost.

To jsou předpoklady společnosti vyrovnané, duchovně vyspělé, žijící v souladu s přírodou, a přitom materiálně zajištěné. Vlhký sen několika pomatenců, či možná reálná verze budoucnosti?

Chtějme tuto verzi zrealizovat, jinak nás čeká verze uvedená první v pořadí, tj. totální ovládnutí, které už není ani skrýváno.      

Má se definitivně rozhodnout právě v roce (či do roku) 2030? A proto vývoj takhle akceleruje? Držme si nejen palce, ale i klobouky, „pěknej fičák“ už začal.