Bude ještě na Václavským Václaváku sto tisíc člověků?

Zdá se, že vláda proto dělá maximum. Tam nebyli ustrašení zoufalci, tam byli především rebelove. Hlavní emocí tam opravdu nemohl být strach.

Kdyby lidé měli strach, tak by nevážili cestu do Prahy a zůstali by ve svých domovech, bylo přece tak krásně a stát někde tři hodiny a poslouchat projevy lidí, které moc nemusím, proč?

Protože strach? Částečně ano, obavy tu panují, nejistota též. Ale hnacím motorem bylo naopak překonání strachu. Hněv je silnější než strach, ale byla tam i odvaha, odhodlání.

Proč ty obavy? Zkuste si vy (se statisícovými platy) najít u Českého statistického úřadu medián mzdy v Česku, průměrný plat důchodce a pak vysvětlete lidem, jak mají zaplatit ze svých příjmů ceny za energie, které v některých případech dokonce převyšují samotný příjem.

Vás by to nenaštvalo? Máme tu „divoké“ exekutory. Proč dávno nejsou státní? A teď souvislost, vysmátý Škodovák má hypotéku, ženu na mateřské, zatím to v pohodě zvládá, ale dostane výpověď. Pokud jak kostky domina, začnou krachovat firmy, tedy zaměstnavatelé, tak se většina lidí sejde u exekutora, pokud se s tím rychle něco neudělá.

To není o ztrátě pohodlí, krize se dá celkem přežít, lidé se uskrovní, pomohou si v rámci rodin. To je o kolapsu. Ti odolní a životaschopní to přežijí, ti také vidí, kam se to řítí.

Na tom venkově si většinou dokáží pomoct a nejsou velkoměstsky zpovykaní. Takže pokud se vláda neprobudí a neudělá nějaká fungující opatření a to taková, že budou fungovat, nevyženou lidi z domovů, lidi se zatnou a srozumitelné vládní opatření přijmou za své. A především jde o tu elektriku, lipskou burzu a ČEZ, tam se nějaké národní řešení v odstranění některých příčin nabízí, také tam jsou nějaké poplatky OZE, daně, emisní povolenky. S tím vším se dá nějak hýbat, a už to mohlo (mělo) dávno být.

U plynu je situace samozřejmě složitější. Závislost na agresorovi tu je. Válku Ukrajina zatím nevyhrála, naštěstí ani Rusko, je to spíše v nějaké patové situaci (ale co můžeme vědět, když součástí války je samozřejmě i válka informační). Ale mělo by se jednat o míru a dospět k dohodě. V tomto ohledu záleží zejména na USA a EU (především těch větších státech). Tohle neovlivníme, ti lidi na tom Václaváku určitě ne. Od toho je diplomacie. Ty lidi z Václaváku zajímá, co se děje na jejich vlastním dvorku, nějaká geopolitika ne.

Obchod býval pragmatický, ne ideologický. Vyjednat si dobrý obchod i s nepřítelem je uměním obchodní diplomacie. Proč takový obchod (přímé dodávky) ostatní státy udělaly a my ne? Některé dokonce i v průběhu války.

Nemá smysl se zabývat minulostí, budoucnost si tvoříme v přítomnosti. Vláda nás ujišťuje, že to má pod kontrolou a že vše bude, ale musíme šetřit, méně spotřebovávat. Chápu, nemá smysl vyvolávat paniku, ale chovat se tak, jak se tato vláda v bezprecedentní krizi chová, zkrátka budí nedůvěru. A s tím se špatně pracuje.

A pokud nebudou brzy nějaké hmatatelné výsledky, pak přijdou na řadu naštvaní zoufalci. A Václavák už nebude tak klidný jako 3.9. 2022.

Řešení (jak to přežít) stejně nakonec musíme najít sami za sebe, ve svých rodinách, se sousedy a kamarády. Ono nás to k té vzájemnosti donutí.

Nebo se „zoufalci“ ve vládě dočkají těch „pravých zoufalců“ z ulice? Nepřál bych to ani vládě a ani ulici. Proto bych řekl, že demise, nebo aspoň rekonstrukce vlády by mohla upustit páru a dodat odvahu k odvážnějším řešením, které se možná nebudou líbit v Bruselu, Berlíně či Washingtonu, ale za to se vyhneme totálnímu rozvratu, neb lid se trochu uklidní a firmy dostanou šanci přežít.

Tak já chápu nabídku (Václaváku), která by se neměla odmítat. Někteří modří už vědí.