Volný překlad básně z Říma - pozdní antika

Fabula, fabulae, femininum - autor neznámý -   Lid už je přesycen svou malostí kéž by náš orel opět mohl létat

Lid už je přesycen svou malostí

kéž by náš orel opět mohl létat

Můj praděd prý říkával, že Claudiovi jsme se smáli

a jednou budem plakat, že tu není, že mezi sebou budeme jen šeptat

Domy jsou větší a obilí je víc

Ale něco v nás se v těch domech ztratilo

snad my sami

A já doufám, že ne na věky

že zase najdeme svoji hrdost

Je skryta někde v prachu a hlíně ze stavění cest

A co jest špatného na tom bránit svoji vlast

co špatného jest na tom dělat munera a být hrdým občanem

nebo býti dobrým vojákem, když je třeba sloužit státu?!

A křiklouni jen volají, ať Řím třeba zhyne

hlavně ať jejich tlama naplní se vínem

Pýcha teď už vládne skoro všem a je jen málo těch

kterým se vyhýbá

Kéž Mars znovu povstane a vrátí nám náš klid

klid z doby, kdy jsme budovali stát

i když málo bylo všeho

Tehdy totiž

byli jsme snad šťastnější

a prý i staří byli mladí

Byly doby, kdy Claudiovi jsme se smáli

a teď, co bychom za něj dali