V temnej les jsem vlez´

- ani  jsem nehles´. Mám pocit, že jsem les opustil někdy dávno v dětství. Stejně jako romantickou představu táborničení. Narozdíl od krajin pouštního okruhu, kde je nedostatek pestrosti tvarů a naslouchá se tak spíše slovu slyšenému, já jsem v kultuře lesa hledával především  samorosty, ve stínech mýtické strašidelné bytosti a v závojích světla víly. Když se dnes opřu o dubovou barovou desku, protože do lesa příliš nechodím, zjistím, že pokud už v něm náhodou něco nafotografuju, nacházím v něm stále to samé: závoje světla, stíny, strašidelné bytosti,  samorosty.