Tělo je v módě

Tělo modelky Elle „the Body“ Mcpherson  bylo kdysi doslova na roztrhání. Zatímco muži by z ní nejraději strhávali šaty,  uklízečky ji pracně strhávaly přilepenou kobercovkou na plechových dvířkách šaten .

Mistři  ji  na dílnách  neradi viděli, protože  strhávala veškerou pozornost zaměstnanců- ti nemysleli na práci a nebyli k dílu. Ženy – a nemusely mít zrovna v ruce savo a mop – ji sundavaly s gustem.  Není přece  nad to úplně strhat konkurenci. Co se mají jejich muži dívat na nějakou namistrovanou a vyfintěnou Elle? Mají přece doma fortelnou ženskou z masa a kostí, která se sice podle časopisu Elle snaží, co může, ale jako „ideál“ nikdy vypadat nebude. - I kdyby všechen plat investovala do šatů a kosmetiky.

Idea módních časopisů byla na jejich začátku „demokratická“. Nabízela  iluzi „krásy dostupné  pro všechny“ a  vedle toho samozřejmě prostor pro inzerci přípravků,  jejichž prostřednictvím může žena tomuto ideálu dostát.  Protože se  inzertní plocha   snadněji  naplňuje spolu s tím, jak  je prezentovaný ideál obtížněji dosažitelný, míry 90:60:90 vystřídal záhy „ideál anorexie“. Jelikož  se  však na přehlídkových molech  již mnohdy  neprocházejí ženy, ale kostice od podprsenek, a paintshopové odřezky ze „ špíčků“  modelek titulních stran by mnohdy vydaly na uplácání Věstonické venuše v nadživotní velkosti, rozhodly se některé státy o regulaci podobných „módních trendů“.

Společenská fetišizace „dokonalého těla“ se totiž čím dál více překlapuje ke zvrácené logice  mnišské askeze ( dietetická zdrženlivost, fitness „mučidla“) a na druhé straně vytváří těla, která jsou ponoukána k tomu, aby si nezřízeně užívala na všech frontách. To vše zosobňoval „ideál“ anorektického looku.  Modelky často přijímaly potraviny s tak nízkou nutriční a energetickou hodnotou,  že se mohly jen prezentovat a modlit , aby za to vše nezaplatily daň narušení reprodukčních tělesných funkcí. Tento trend totiž zasahoval čím dál nižší ročníky „ve vývoji“ od ženy k modelce -  protože ta  je společensky oceňována a je tedy "žádoucí" se jí stát. 

Těla, která kýženému tělesnému tvaru naopak  nevyhovují,  mohou  být ze společnosti  a jejích požitků „vyloučena“ jako „méněcenná“  a ostatní jim mohou přičítat slabost, neúspěšnost či sexuální izolaci. Proto tolik snahy vzbuzovat  třeba jen zdání opaku. Na sociálních sítích se přece  prezentují   štíhlá a atraktivní  těla, která se dokumentují, jak si „užívají“ (atraktivní partneři, párty, macerace v  mořích, kvalitním alkoholu apod.)

Vedle snah o  regulací nezdravých „ideálů krásy“  přišel v těchto dnech  nejčtenější časopis německé provenience, Brigitte,  k iniciativě „Bez modelek“.  Ve svém „prohlášení“ vystupuje proti „ logice“ módního průmyslu  vytvářejícím často  „nelidské“ tělesné ideály a  chce využívat jako modely přirozené  „ženy z ulice“.

Zní to hezky  (a ne jako marketingová injekce pro upadající módní a mediální průmysl).

Už vidím, jak to vyvolá masovou estetickou revoluci,  ženy se najednou vykašlou na diety, hodí své silikony za hlavu a svým zcepenělým mimickým svalům po botoxu začnou navracet tvářnost. Krása bude „zase“ dostupná pro všechny.