Tělo modelky Elle „the Body“ Mcpherson bylo kdysi doslova na roztrhání. Zatímco muži
by z ní nejraději strhávali šaty,
uklízečky ji pracně strhávaly přilepenou kobercovkou na plechových
dvířkách šaten .
Mistři ji na dílnách neradi viděli, protože strhávala veškerou pozornost zaměstnanců- ti nemysleli na práci a nebyli k dílu. Ženy – a nemusely mít zrovna v ruce savo a mop – ji sundavaly s gustem. Není přece nad to úplně strhat konkurenci. Co se mají jejich muži dívat na nějakou namistrovanou a vyfintěnou Elle? Mají přece doma fortelnou ženskou z masa a kostí, která se sice podle časopisu Elle snaží, co může, ale jako „ideál“ nikdy vypadat nebude. - I kdyby všechen plat investovala do šatů a kosmetiky.
Idea módních časopisů byla na jejich začátku „demokratická“. Nabízela iluzi „krásy dostupné pro všechny“ a vedle toho samozřejmě prostor pro inzerci přípravků, jejichž prostřednictvím může žena tomuto ideálu dostát. Protože se inzertní plocha snadněji naplňuje spolu s tím, jak je prezentovaný ideál obtížněji dosažitelný, míry 90:60:90 vystřídal záhy „ideál anorexie“. Jelikož se však na přehlídkových molech již mnohdy neprocházejí ženy, ale kostice od podprsenek, a paintshopové odřezky ze „ špíčků“ modelek titulních stran by mnohdy vydaly na uplácání Věstonické venuše v nadživotní velkosti, rozhodly se některé státy o regulaci podobných „módních trendů“.
Společenská fetišizace „dokonalého těla“ se totiž čím dál více překlapuje ke zvrácené logice mnišské askeze ( dietetická zdrženlivost, fitness „mučidla“) a na druhé straně vytváří těla, která jsou ponoukána k tomu, aby si nezřízeně užívala na všech frontách. To vše zosobňoval „ideál“ anorektického looku. Modelky často přijímaly potraviny s tak nízkou nutriční a energetickou hodnotou, že se mohly jen prezentovat a modlit , aby za to vše nezaplatily daň narušení reprodukčních tělesných funkcí. Tento trend totiž zasahoval čím dál nižší ročníky „ve vývoji“ od ženy k modelce - protože ta je společensky oceňována a je tedy "žádoucí" se jí stát.
Těla, která kýženému tělesnému tvaru naopak nevyhovují, mohou být ze společnosti a jejích požitků „vyloučena“ jako „méněcenná“ a ostatní jim mohou přičítat slabost, neúspěšnost či sexuální izolaci. Proto tolik snahy vzbuzovat třeba jen zdání opaku. Na sociálních sítích se přece prezentují štíhlá a atraktivní těla, která se dokumentují, jak si „užívají“ (atraktivní partneři, párty, macerace v mořích, kvalitním alkoholu apod.)
Vedle snah o regulací nezdravých „ideálů krásy“ přišel v těchto dnech nejčtenější časopis německé provenience, Brigitte, k iniciativě „Bez modelek“. Ve svém „prohlášení“ vystupuje proti „ logice“ módního průmyslu vytvářejícím často „nelidské“ tělesné ideály a chce využívat jako modely přirozené „ženy z ulice“.
Zní to hezky (a ne jako marketingová injekce pro upadající módní a mediální průmysl).
Už vidím, jak to vyvolá masovou estetickou revoluci, ženy se najednou vykašlou na diety, hodí své silikony za hlavu a svým zcepenělým mimickým svalům po botoxu začnou navracet tvářnost. Krása bude „zase“ dostupná pro všechny.
