Telaviváž

Z letadla jsem po probdělý  noci vypad zmačkanej tak, jakoby mě sežvejknul a vypliv velbloud Bena Guriona.   Slunce se nad Tel-Avivem blejskalo na hladině móře jako diamanty na místní burze.  S oslepenýma očima  jsem v cuklích prostepoval  mezi autama vířícíma jako trepky  na promenádě.

mj

Vkročil jsem na pláž.  Nad hlavou mi prolítlo  červený frisbee a po něm chňapnul pes. Pak se rozhostila prázdeň a moje  vědomí se   roztáhlo jako širokoúhlý  plátno. Uvelebilo se mi  v hlavě jako izraelská topmodelka Bar Refaeli na zadním  sedadle mercedesu. Cítil jsem se jako znovuzrozenej.

Vím.  Rychlá sprcha v hostelu nepředstavuje  kdovíjakou duchovní očistu.  Taky ji tu  nikdo nehledá. Spirituální turisté si ve Svaté zemi zakládají na  leštění  zakládajících kamenů, vzdychání nad pupky světa a líbání náboženských fetišů.  Zpocení sprintují po Křížové cestě s bolestí na kříži obtěžkanou bedekry. Derou se k Božímu  hrobu  a nesmlouvavě rozdávají bodyčeky.

Pokud  ve frontě k  poslednímu odpočinku Páně  ránu dostanete ránu na solar,  připravte si skutečně silný žaludek na stravování   “duchovních zážitků”. Pokud vám dá bližní  návdavkem ze zadu ránu do zad, právem se budete cítit poněkud zaskočeni. 

Zažívání má svůj vlastní rytmus . Nevím o nikom, kdo by potkal boha v závodní jídelně ve frontě na guláš.

Abyste získali čistý duchovní štít, nestačí  jen tvrdá řehole. Nepostačí vyprat pokecanou košili v tom nejlepším bělícím prášku, ale   třeba jí taky dopřát  kvalitní měkkou aviváž.

Prorok Jonáš, když se v Jaffě  vydrápal ze žaludku velryby, nepochybně v zápětí zamířil na “tel-avivskou”pláž.                                                                                                                                                        

(V Jaffě jest nahozeno na velryby, v pozadí rozkládá se  Tel-Aviv, místo,  kde si lze dopřát příkladnou duchovní telaviváž.)