Z letadla jsem po probdělý noci vypad zmačkanej tak, jakoby mě sežvejknul a vypliv velbloud Bena Guriona. Slunce se nad Tel-Avivem blejskalo na hladině móře jako diamanty na místní burze. S oslepenýma očima jsem v cuklích prostepoval mezi autama vířícíma jako trepky na promenádě.
mj
Vkročil jsem na pláž. Nad hlavou mi prolítlo červený frisbee a po něm chňapnul pes. Pak se rozhostila prázdeň a moje vědomí se roztáhlo jako širokoúhlý plátno. Uvelebilo se mi v hlavě jako izraelská topmodelka Bar Refaeli na zadním sedadle mercedesu. Cítil jsem se jako znovuzrozenej.
Vím. Rychlá sprcha v hostelu nepředstavuje kdovíjakou duchovní očistu. Taky ji tu nikdo nehledá. Spirituální turisté si ve Svaté zemi zakládají na leštění zakládajících kamenů, vzdychání nad pupky světa a líbání náboženských fetišů. Zpocení sprintují po Křížové cestě s bolestí na kříži obtěžkanou bedekry. Derou se k Božímu hrobu a nesmlouvavě rozdávají bodyčeky.
Pokud ve frontě k poslednímu odpočinku Páně ránu dostanete ránu na solar, připravte si skutečně silný žaludek na stravování “duchovních zážitků”. Pokud vám dá bližní návdavkem ze zadu ránu do zad, právem se budete cítit poněkud zaskočeni.
Zažívání má svůj vlastní rytmus . Nevím o nikom, kdo by potkal boha v závodní jídelně ve frontě na guláš.
Abyste získali čistý duchovní štít, nestačí jen tvrdá řehole. Nepostačí vyprat pokecanou košili v tom nejlepším bělícím prášku, ale třeba jí taky dopřát kvalitní měkkou aviváž.
Prorok Jonáš, když se v Jaffě vydrápal ze žaludku velryby, nepochybně v zápětí zamířil na “tel-avivskou”pláž.
(V Jaffě jest nahozeno na velryby, v pozadí rozkládá se Tel-Aviv, místo, kde si lze dopřát příkladnou duchovní telaviváž.)
