Nové dějiny konzumění

  Červené, válcovité útvary navršené a přetékající přes okraje popelnic. Hadry se zvláštní texturou a vzory. Zvláštně potištěné a jakoby nedbale ušpiněné papíry.

Konzumení lidu popelnicových polí.

   Chodím kolem toho rohu pravidelně jako zvídavý homo economicus. To první mi připomíná slavné "Warholovy"/Campbellovy polívky v konzervě. To druhé nápadité second-handové modely. To třetí barvo a sítotisky. Žádné velké umění.

   Hovořím o místě, kde se hromadí odpad ze supermarketu společně s odpadem z vietnamského tržiště a okolních domácností. Zatímco já se zde příliš okem nezdržím, jsou lidé, kteří se zde scházejí a pravidelně se "potápějí do popelnic".

   Nejsou to zdaleka jen bezdomovci a jiní "odpadlíci", ale to, co pro někoho představuje odpad, pro druhého výrobek zdarma a  k dalšímu použití. Postarší oblečení, ne úplně staré a prošlé  potraviny či opravitelné spotřebiče a nábytek.

  Svým způsobem uplatňují „alternativní ekonomický model, založený na vzájemné (s) potřebě a spolupráci", který v době ekonomické recese jako když  najdete.

   Ubývá tak sice materiálu pro tzv. "garbage archeology", která se věnuje analýzám a historii odpadu, ale zároveň tak přerušují kruh spotřeby pro samou spotřebu i za cenu toho, že nemají věci nové, čerstvé, trendy a designové.

  Na poli rozbujelého konzumu však ve výsledku vytvářejí větší a originálnější umění, nežli  kdysi slavný a megabohatý  Andrej Varhola.

                                                                                                                                                                MJ