Když vaří antropolog

Recepty jsou  trendy, vaří se dnes všude, a tak se i já snažím podruhé svézt na této vlně.

Cpt. Cook zatím zažívá Havaj.

Můj první recept na Kuře na černo http://josephy.blog.idnes.cz/c/87399/Kure-na-cerno.html  nezaznamenal většího úspěchu. A tak jsem se dnes rozhodl vařit z vody. Ví se totiž o mně, že bych ani kuřeti neublížil, proto to bude recept filantropologický. Oproti módě vařit za lidovku, ingredience nejsou z nejlevnějších, příprava je poměrně náročná na čas, ale výsledek, alespoň v to doufám, stojí za to. 

Pojďme do toho:

Udělejte si doma pohodu, hotovou Havaj.  Dnešní cooking show bude tak trochu podle Jamieho. Kuchařem však nebude Jamie Oliver, ale sám kapitán James Cook. 

Co k přípravě Havajské polévky potřebujeme:  

1) hrstku havajských domorodců  

(Jak by řekl Babica: pokud nemáte havajské domorodce, můžete použít trošku austrálských Aboričinelů, pokud nemáte ani ty, použijte eidam, pokud nemáte v lednici ani ten, nedávejte tam nic.)

2) trošku  mýtického myšlení

(Jak by řekl Babica: pokud ho nemáte, mám ho já a trošku vám ho odsypu.)

3) špetku  Vegety

(Jak by řekl Babica: Vegeta je natolik univerzální české koření, že se hodí i k dochucení havajských pokrmů.)

A teď už k samotnému postupu:

Vhoďte samotného kuchaře (Jamese Cooka)  přímo do vroucí osolené vody Tichého oceánu.  Nechte ho v ní jen trochu povařit, změknout  a vyšťavit, aby  pustil šťávu a  musel  si cca na měsíc odpočinout v zátoce Kealakekua. Přidejte hrstku  havajských domorodců, kteří sotva že jej uviděli na obzoru, dostali chuť ho přivítat s otevřenou náručí  jako božstvo, které se šťastně přimíchalo do jejich rituálu.  Přisypte  trochu Vegety a míchejte po směru hodinových ručiček. Havajané  právě obnovovali  vegetační cyklus života a smrti, v němž se  James Cook cítil  jako ryba ve vodě "Bujabézy". Pobyt na ostrově mu zachutnal, takže i vám tímto přeji dobré chutnání. Pokud vám to však nestačilo, recept vám přijde moc fádní , dietní  a přejete si nášup, prosím.

- Cooka nachvilku vyndejte  z osolené vody a nechte ho trochu odstát. Když ho tam za pár dní proti proudu rozmíchané "polévky"  vrátíte, chuť domorodců se na něj ještě zvýší, protože už tam podle jejich rituálního receptu neměl co dělat. Zatímco před měsícem Cookovi pobyt na ostrově zachutnal, nyní se  mu zajídal: začal se pomalu, ale jistě,  vařit ve vlastní šťávě. Co si Cook navařil, to  domorodci posléze snědli. Ani se zde napodruhé moc neohřál a  nebylo mu již nabízeno exotických pochutin. Domorodci vzali dílo do svých rukou, ušetřili vám práci a Cooka rozsekali na malé kousíčky. Nebojte se, něco málo přece jen zbylo. Zbytky tohoto odvážného kuchaře byly "zavařeny a konzervovány" a vynášeny ven spolu s každým dalším rituálem na obnovení vegetačních sil a plodnosti.

Nejen ovocem byl živ havajský člověk a každá kultura má svůj vlastní recept na své přežití a blahobyt. 

--------------------------------------

Pozn. Můj recept vychází ze skutečné  historické události, kterou se pokoušel  originálně vyložit antropolog  Marshall Sahlins. Pošťouchnutí, abych udělal rubriku Jak vaří antropolog vzešlo na základě diskuse k tomuto  blogu Anny Leškové http://dulique.blogspot.com/2009/07/dovolena-den-druhy.html