Betlém naruby

"Dávej přece trochu pozor!" To  se lehce řeklo, ale jen stěží udělalo. Rozložit  papírový Betlém  z první republiky, který  byl za tu dobu notně omšelý a občas z něho odpadnul  Baltazar či  betlémská hvězda, nebylo jen tak.  A to jsem se s ním svýma dětskýma rukama snažil nakládat tak, jako by to byla "nějaká svátost".

"Místo zrození". Kopyrajt je v prípade pravnika vice nez namiste.(c) Karel Pospisil

Betonové zdi ohraničující Betlém, jako území palestinské samosprávy, byly o poznání pevnější a méně barevné.  Připomínaly  sevřené čelisti  Gigantosaura, který byl od té dobroty a nachvíli  spolkl  naše auto s poznávací značkou Izraele i s návnadou. 
A tak se osoby, jejichž jména a příjmení tvořila písmena  K+M+B, octnuly na chladném " náměstí Jesliček". Chvíli se točily na patách jako káči  na vídrholci a  rozkoukávaly se, jakoby je tu před chvílí někdo vyplivl. Jejich oči  nevěřily a těkavě omakávaly okolí. Kde nic tu nic, po   atmosféře kometou nasvíceného chléva  ani závan a i ten  ojedinělý  nádech "vánoční poetiky" spolehlivě rozptýlil  odér arabského súku nebo jej  rozehnali veklsáci vyvolávající  halasně směnné kurzy.
"Támhle je banka," rozčísne menší rozpaky  Karel  a spásně ukáže  na "svatostánek kapitalismu". Rychlými kroky překročím ulici - protože na "dva kostely" máme "jen" čtyři a půl hodiny - a jako zázrakem se mi podaří misto izraelských šekelů vybrat jordánské dináry. Když zjistím, kolik jsem si v přepočtu vybral, přetočí se mi na okamžik duhovky naruby.  Kristovanoho - co teď s nima?  Obejdu pár pokoutných směnáren a tam, kde mám pocit, že mě "lstivý Orientálec" bere  nejméně na buben, nemilosrdně  směním "Jordán za dolary".
Ale to už trojici K+M+B můžeme zastihnout na cestě k bazilice Narození. Jelikož k údajnému místu   neomylně mířila  nekonečná osmiproudá dálnice lidí z  autobusových  zájezdů, napadla   Ivu B.  nekřesťanská myšlenka.  Nedpředběhnout, ale požádat ochranku o  "boží propustku". Jakýmstakýms způsobem se mi ji podaří vyjednat - kdo by nevyhověl "svaté trojici K+M+B tlačené časem - a zanedlouho nás pouští zadním  vchodem do jeskyně s velkou stříbrnou hvězdou označující místo Ježíškova narození.

Když baziliku opustíme, dýchne na nás místo zahřívajícího dechu "oslíka ze chléva" , pořádná zima. Fiuúúúú. Dáme kafe? Fajn, ale až po "Mléčné jeskyni".  Marii zde  - údajně  během  kojení Ježíška v době "vraždění neviňátek" - ukápla kapka mléka na zem a zbarvila ji na bílo.  Od té doby některé křesťanky a muslimky věří tomu, že pokud seškrábnutou "bílou omítku" sní, podpoří to jejich plodnost a tvorbu mateřského mléka.  Věřili jsme tomu i my - alespoň potud, že jsme  nějaké  "bílé skvrny" hledali na zemi. Teprve poté, co jsme je hledali dlouze a bezvýsledně, nás místní průvodce upozornil, že se ve skutečnosti nacházejí na stropě (...)

Náměstí jesliček  mezitím přece jen trochu utichlo a nad město na vysokém kopci se začal pomalu naklánět podvečer. K+M+ B  již v tu dobu  seděli v kavárně skryté v podloubí a  usrkávali své horké caffe latte. Poprvé za ten den se  mi v jeho kouři  začal  nejasně  vykreslovat obrázek Betléma tak, jak jsem si ho maloval v době, kdy mi ještě teklo mlíko po bradě.

Celá betlémská událost byla tehdy ponořená  jako kandované ovoce do  sladkého nálevu dětsky " naivních představ" a na patře nebyla cítit  "pachuť" dospělého- užvímjaksevěcimají- cynismu. Ó ty "trpké" plody poznání !

V upřímné naději, že ještě někdy spatřím  Betlém takový, jaký jsem jej kdysi dávno opustil, otevírám doma v obýváku  těžkou  skříňovou zásuvku. Opatrně podsunu ruku pod naškrobené vrstvy naskládaných vyšívaných ubrusů. Ani za boha nemůžu uvěřit tomu, že se již dočista

roz

pa

dl.

(Jediná fotka, která se mi z neznámých důvodů z Betléma  (nadto toho moderního) zachovala.)    MJ