"Dávej přece trochu pozor!" To se lehce řeklo, ale jen stěží udělalo. Rozložit papírový Betlém z první republiky, který byl za tu dobu notně omšelý a občas z něho odpadnul Baltazar či betlémská hvězda, nebylo jen tak. A to jsem se s ním svýma dětskýma rukama snažil nakládat tak, jako by to byla "nějaká svátost".
"Místo zrození". Kopyrajt je v prípade pravnika vice nez namiste.(c) Karel Pospisil
Betonové zdi ohraničující Betlém, jako území palestinské samosprávy, byly o poznání pevnější a méně barevné. Připomínaly sevřené čelisti Gigantosaura, který byl od té dobroty a nachvíli spolkl naše auto s poznávací značkou Izraele i s návnadou.
A tak se osoby, jejichž jména a příjmení tvořila písmena K+M+B, octnuly na chladném " náměstí Jesliček". Chvíli se točily na patách jako káči na vídrholci a rozkoukávaly se, jakoby je tu před chvílí někdo vyplivl. Jejich oči nevěřily a těkavě omakávaly okolí. Kde nic tu nic, po atmosféře kometou nasvíceného chléva ani závan a i ten ojedinělý nádech "vánoční poetiky" spolehlivě rozptýlil odér arabského súku nebo jej rozehnali veklsáci vyvolávající halasně směnné kurzy.
"Támhle je banka," rozčísne menší rozpaky Karel a spásně ukáže na "svatostánek kapitalismu". Rychlými kroky překročím ulici - protože na "dva kostely" máme "jen" čtyři a půl hodiny - a jako zázrakem se mi podaří misto izraelských šekelů vybrat jordánské dináry. Když zjistím, kolik jsem si v přepočtu vybral, přetočí se mi na okamžik duhovky naruby. Kristovanoho - co teď s nima? Obejdu pár pokoutných směnáren a tam, kde mám pocit, že mě "lstivý Orientálec" bere nejméně na buben, nemilosrdně směním "Jordán za dolary".
Ale to už trojici K+M+B můžeme zastihnout na cestě k bazilice Narození. Jelikož k údajnému místu neomylně mířila nekonečná osmiproudá dálnice lidí z autobusových zájezdů, napadla Ivu B. nekřesťanská myšlenka. Nedpředběhnout, ale požádat ochranku o "boží propustku". Jakýmstakýms způsobem se mi ji podaří vyjednat - kdo by nevyhověl "svaté trojici K+M+B tlačené časem - a zanedlouho nás pouští zadním vchodem do jeskyně s velkou stříbrnou hvězdou označující místo Ježíškova narození.
Když baziliku opustíme, dýchne na nás místo zahřívajícího dechu "oslíka ze chléva" , pořádná zima. Fiuúúúú. Dáme kafe? Fajn, ale až po "Mléčné jeskyni". Marii zde - údajně během kojení Ježíška v době "vraždění neviňátek" - ukápla kapka mléka na zem a zbarvila ji na bílo. Od té doby některé křesťanky a muslimky věří tomu, že pokud seškrábnutou "bílou omítku" sní, podpoří to jejich plodnost a tvorbu mateřského mléka. Věřili jsme tomu i my - alespoň potud, že jsme nějaké "bílé skvrny" hledali na zemi. Teprve poté, co jsme je hledali dlouze a bezvýsledně, nás místní průvodce upozornil, že se ve skutečnosti nacházejí na stropě (...)
Náměstí jesliček mezitím přece jen trochu utichlo a nad město na vysokém kopci se začal pomalu naklánět podvečer. K+M+ B již v tu dobu seděli v kavárně skryté v podloubí a usrkávali své horké caffe latte. Poprvé za ten den se mi v jeho kouři začal nejasně vykreslovat obrázek Betléma tak, jak jsem si ho maloval v době, kdy mi ještě teklo mlíko po bradě.
Celá betlémská událost byla tehdy ponořená jako kandované ovoce do sladkého nálevu dětsky " naivních představ" a na patře nebyla cítit "pachuť" dospělého- užvímjaksevěcimají- cynismu. Ó ty "trpké" plody poznání !
V upřímné naději, že ještě někdy spatřím Betlém takový, jaký jsem jej kdysi dávno opustil, otevírám doma v obýváku těžkou skříňovou zásuvku. Opatrně podsunu ruku pod naškrobené vrstvy naskládaných vyšívaných ubrusů. Ani za boha nemůžu uvěřit tomu, že se již dočista
roz
pa
dl.
(Jediná fotka, která se mi z neznámých důvodů z Betléma (nadto toho moderního) zachovala.) MJ
