Barbie, Ken a sexymozek

aneb politika povrchnosti

Zrcadlo do duse.mf dnes

"Ošklivost se špatně prodává," řekl kdysi zakladatel designu a "stylingu" Raymond Loewy a do té doby průmyslovým ležákům, kupříkladu krabicoidním ledničkám zaoblil rohy a cigaretám Lucky Strike  přemaloval krabičku. Obsah přítom zůstal stejný.

DESIGNOVANÁ POLITIČKA  BROŽ(OVÁ)

- je zosobněním tohoto trendu "designu" v době, kdy obal a image vítězí. I v hezké zaoblené pračce lze prát špinavé prádlo, důležité je, aby to dobře vypadalo. Když sociolog Anthony Giddens hovořil o tom, že se  lidé v dnešní společnosti zabývají  "leštěním povrchů", nemyslel tím bezprostředně leštění klik. Šlo mu o to, jak dnes  povrch, respektive povrchní krása hrají prim a získávají na důležitosti. Atraktivní lidé jsou často nadhodnocováni jak ekonomicky, tak  stran jejich schopností  či morálního charakteru podle vzoru "krásné je dobré". Člověk se dnes ocitá na trhu mezilidských vztahů a ženy pak svou krásou v podstatě mezi sebou bojují o socioekonomické statuty mužů; každý chce mít přece krásný život plný požitků a nadto ještě pro své zaopatřené děti.  Na tom není nic odsouzeníhodného - o tom by koneckonců mohla vyprávět právě Kateřina Brožová, která tento trend a herecký um nasazovat si přitažlivé masky dotahuje k dokonalosti. Když svými elegantními lýtky čeří hladinku  vod politiky povrchnosti. Má od zdobnosti -  svého politického úkolu -   koneckonců odvozeno i  jméno -"brož".

KEN, BARBIE A ZEN

Nitro Kateřiny Brožové zná blíže nespecifikovaný počet nejbližších - a já k nim bezesporu nepatřím. Jako komedie mi však připadá, že vedle hezkých přívlastků, jako že je krásná, se jí připisují i ty méně hezčí. Jako že je blbá, neschopná a nekompetentní. A také,  že je herečka. Za tím nepochybně musí stát naivní představa, že politika není o herectví a technologii moci. To jsou ale zbraně v ženském gardu, které paní Brožová umí používat výborně.  A mozek Jiřího Paroubka je  přece evolucí dokonale vylazený sexy nástroj. Musel by být hlupák, kdyby jí nezasadil do svého orchestráře a ona mu zde nezahrála svůj part. I takzvaní Kenové a Barbie a další umělé figurky napříč politickým spektrem si zaslouží tvrdou konkurenci. Vždyť vzhledu si u nich všímají nakonec nejvíc bulvární či společenští novináři, tak jako šatů paní Obamové. Žijeme přece v době svádění. Svádění publika - a je v určitém pohledu jedno, zda jsou to potenciální voliči, kupující pračky či diváci v hledišti. Důležité je to prodat - a zkrátka Ken se prodává lépe, nežli zen.

 ZOBALI VRABCI OBALY

Vrabci se do igeliťáku nepustí, pokud neskrývá něco chutného, co jsou schopni vidět či "vycítit". Člověk současný sežere téměř vše. Má to totiž mnohonásobně těžší. Technologie iluzí, svaz vizážistů, image-makerů či píáristů totiž často z "politiky povrchnosti" přímo těží. A v době, kdy jsou všichni "vystajlovaní" a na obličej  lze nakreslit a na tělo navěsit  téměř vše, je stále těžší najít pod krustou povrchnosti něco podstatného a nefalšovatelného.

Odborníků "na povrchnost" máme dost, ne tak "na niternost"...A pokud ano, nejsou z té hloubi na povrch často ani slyšet.

MJ