Před cca osmi sty lety byla za dánského krále Valdemara II. provdána česká princezna Markéta Přemyslovna, dcera Otakara I… Následně převzala jméno Dagmar Dánská (asi 1186 – 24. 5. 1212) a stala se dánskou královnou.
V srdcích Dánů ale zakotvila hlavně díky legendám jako krásná, hodná a spravedlivá královna Dagmar. Vždyť výročí jejího úmrtí je významným dánským historickým dnem.
„Naše“ Dagmar je jednou z nejvíce vzpomínaných dánských královen. A Dánové dodnes pečlivě ochraňují drobný křížek byzantské práce, který si s sebou přivezla z Čech. Tomuto kříži se říká „Dagmařin kříž“ a v současnosti různé obdoby tohoto křížku nosí řada dánských žen. Podle pověsti jej Markétě na krk pověsila při loučení její matka Adléta Míšeňská.
A tak si tak zoufám.
Těch cca sto let nešťastného prezidentování (až na jednu výjimku, která ale jen potvrzuje pravidlo) na hradě českých králů mě vede k rouhačské myšlence o hypotetickém dluhu Dánů vůči nám. Tedy nyní také krásná, hodná a spravedlivá královna Markéta II. odchází do ústraní a na našem Hradě už jednou jedna úspěšná královna byla. No je to sice nemožné, ale ta myšlenka je krásná.
P.S. Když bylo Dánsko v roce 1940 zabráno nacistickým Německem, dánský král Kristián X. zůstal se svým národem po celou dobu okupace. Náš tehdejší prezident Eduard Beneš byl mezi prvními, kdo ze země utekl již při částečné okupaci republiky v roce 1938. Mimochodem do Anglie, o které tvrdil, že nás v Mnichově zradila. Nesrovnatelné.
